Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 22/97

-9

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele JUDr. M.B., zastoupeného advokátem JUDr. A.N., o návrhu z 8. ledna 1997, t a k t o :

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem, podaným Ústavnímu soudu České republiky dne 20. ledna 1972, se stěžovatel domáhal přezkoumání postupu soudu v řízení o vyklizení bytu. Uvedl, že nesprávným posouzením pojmu společné domácnosti a uložením povinnosti stěžovateli vyklidit byt došlo k porušení práv stěžovatele, zaručených u a a 37 d. Poukázal na důkazy, svědčící o tom, že započal s užíváním bytu a s jeho opravami v dobré víře, když mu bylo v rozhodné době vydáno státním orgánem osvědčení o přechodu nájemního práva k bytu. Navrhl, aby rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 1996, sp. zn. , kterým bylo rozhodnuto o odvolání stěžovatele proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 z 20. 3. 1996, sp. zn. , Ústavní soud zrušil.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

-10

Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy ( , ústavního ), proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy při ní postupují ve shodě s obsahem hlavy páté d ( y ČR). Z Ústavního principu nezávislosti soudů ( y ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v , a jestliže obecné soudy respektují kautely, dané tímto ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (

,

násl.).

Toto konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc. Z rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 1996, sp. zn. , jakož i z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. nebylo zjištěno, že by se obecné soudy při provádění a hodnocení důkazů dostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu a tím do rozporu s a 37 d, jichž se stěžovatel dovolává. Výkladem a aplikací ustanovení a obč. zákona, tj. ustanovení, která vymezují pojem společné domácnosti a stanoví podmínky pro přechod nájmu bytu při úmrtí nájemce, nedošlo a ani nemohlo dojít k tvrzenému zásahu do práva stěžovatele, zaručeného d - práva na svobodný vstup na území České republiky.

Pro výše uvedené byla stížnost, jako zjevně neopodstatněná, dle odmítnuta. S ohledem na citované rozhodnutí nebyl již zástupce stěžovatele vyzýván k odstranění vad návrhu, který neměl náležitosti, odpovídající - neoznačoval vedlejší účastníky, nebyl předložen v potřebném počtu stejnopisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. února 1997

I JUDr. Pavel Holländer

soudce zpravodaj

2