Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 158/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatele R., zastoupeného advokátem JUDr. M.Š., proti F.ú. a F.ř., mimo ústní jednání dne 27. 2. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění :

Podáním ze dne 10. 6. 1996, doplněným podáním ze dne 10. 2. 1997, které jinak - jako ústavní stížnost - splňovalo náležitosti návrhu na zahájení řízení ( ), domáhá se stěžovatel zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 3. 1996, č.j. -12, platebního výměru F.ú. v Č.L., č. 1/94 z 11. 4. 1994, opravného platebního výměru č. 1/94 z 10. 5. 1994 a rozhodnutí o opravě č. 7/95 z 3. 5. 1995, rozhodnutí F.ř. v Ú., z 21. 4. 1995, č. j. 8846/240/94, a rozhodnutí z 3. 10. 1995, č.j. 14822/140/95. Svou ústavní stížnost stěžovatel odůvodňuje tím, že citovanými rozhodnutími bylo porušeno jeho základní právo a svoboda zakotvené v y základních práv

1

a svobod, dle něhož povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.

Porušení citovaného článku d spatřuje pak stěžovatel v tom, že F.ú. (platebním výměrem č. 1/94 z 11. 4. 1994, ve

znění opravného platebního výměru č. 1/94 z 10. 5. 1994 a rozhodnutí o opravě č. 7/95 z 3. 5. 1995, ve spojení s rozhodnutím F.ř. v Ú., z 21. 4. 1995, č. j. 8846/240/94, a z 3. 10. 1995, č. j. 14822/140/95) byla mu stanovena daň z převodu nemovitostí ve výši 1 335 000 Kč dle , ačkoli v době uzavření kupní smlouvy o převodu nemovitosti platil (ve znění ), podle něhož vzniklá daňová povinnost z prodeje nemovitosti dosáhla částky 404 311 Kč. Protože nabyl účinnosti dne 1.1.1994 a protože k převodu vlastnického práva došlo dne 4.1.1994, shledává stěžovatel postup f.ú. nesprávným v tom, že aplikují na daný případ již citovaný , což je však v rozporu s ustanovením ; dle něho totiž právní předpisy nabývají platnosti dnem jejich vyhlášení ve Sbírce zákonů s tím, že pokud není stanovena účinnost pozdější, nastává jejich účinnost patnáctým dnem po vyhlášení. Takto stěžovatel ve své ústavní stížnosti dovozuje, že byl-li citovaný zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 30. 12. 1993, nemohl nabýt účinnosti dnem 1. 1. 1994, ale až patnáctým dnem po vyhlášení, tedy až po právní moci rozhodnutí příslušného orgánu o převodu vlastnictví.

Závěrem pak stěžovatel ve své ústavní stížnosti tvrdí, že Krajský soud v Ústí nad Labem, rozhodující o jeho opravném prostředku proti rozhodnutí F.ú. a F.ř., dospěl k nesprávným právním závěrům, a proto navrhl vedle zrušení rozhodnutí správních orgánů a rozhodnutí obecného soudu (jak vpředu jsou označena) též zrušení čl. IV

2

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba [ ], jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo (svoboda). Porušení svého základního práva (dle d) stěžovatel spatřuje - jak již řečeno - v tom, že účinnost neměla být stanovena dnem 1. 1. 1994, ale až patnáctým dnem od jeho vyhlášení.

Naznačený závěr však nemá oporu ani v d ani v mezinárodní smlouvě, kterou by byla Česká republika vázána; nadto stanovení účinnosti zákona je plně v pravomoci zákonodárného orgánu.

Ústavní stížnost stěžovatele byla Ústavním soudem ČR shledána zjevně neopodstatněnou, a to zejména z důvodů, že Ústavnímu soudu dle ustanovení nepřísluší přezkoumávat úmysl zákonodárce vztahující se k aplikaci ustanovení ( ), a proto nezbylo než o podané ústavní stížnosti rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno [ ].

Stížnost stěžovatele byla pro uvedenou zjevnou neopodstatněnost odmítnuta a tím nejsou dány ani podmínky pro řízení o návrhu stěžovatele na zrušení navrhované části [ ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43

odst. 2 ).

V Brně dne 27. 2. 1997

JUDr. Vlastimil Ševčík

Soudce Ústavního soudu ČR

3