Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 309/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele J.B., zastoupeného advokátem JUDr. J.P., o ústavní stížnosti na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Plzni, t a k t o :

Návrh s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel se svým návrhem domáhal, aby Ústavní soud přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby jej neprodleně propustil z vazby na svobodu. Navrhovatel se uvedeného rozhodnutí domáhal z toho důvodu, že podle jeho stanoviska Krajský soud v Plzni, který jeho vyšetřovací věc vracel k došetření státnímu zástupci, rozhodl zároveň neoprávněně o dalším trvání vazby a Vrchní soud v Praze v návaznosti na to zamítl navrhovatelovu stížnost proti rozhodnutí krajského soudu. Navrhovatel je toho názoru, že byl ponechán ve vazbě neoprávněně, neboť vazba v přípravném řízení může trvat pouze šest měsíců, potom musí být soudem prodloužena. Vzhledem k tomu, že věc byla vrácena k došetření, vrátila se do přípravného řízení, přitom vazba trvala déle než

1

šest měsíců a nebyla zákonným způsobem prodloužena. Navrhovatel nesouhlasí s odůvodněním vrchního soudu, které vychází ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu, č. j. , a je přesvědčen o tom, že uvedené stanovisko je v rozporu s d a jeho svoboda může být omezena pouze na základě zákona a ne výkladu zákona.

Z ústavní stížnosti i přiložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že navrhovatel byl usnesením Krajského soudu v Plzni, sp. zn. , kterým byla trestní věc vrácena státnímu zástupci k došetření, ponechán ve vazbě, neboť trvaly vazební důvody podle § 67 písm. a) trestního řádu.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel stížnost k Vrchnímu soudu v Praze, který usnesením, sp. zn. , stížnost zamítl s odůvodněním, že podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu, č.j. , při vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle trestního řádu běží lhůty uvedené v § 71 odst. 2 trestního řádu znovu, není proto třeba rozhodovat o prodloužení vazebních lhůt uvedených v § 71 odst. 2 tr. řádu, dokud neuplyne nová šestiměsíční lhůta.

Z výše uvedeného je zřejmé, že navrhovatel nesouhlasil s důvody zamítnutí své stížnosti vrchním soudem, který se ztotožnil ve svém názoru s názorem trestního kolegia Nejvyššího soudu ČR. V tom případě měl však navrhovatel žádat, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze s tím, že tímto rozhodnutím bylo porušeno jeho základní lidské právo zakotvené v d.

Navrhovatel však požadoval, aby Ústavní soud sám dal příkaz krajskému soudu k propuštění z vazby. Podle však není dána věcná příslušnost Ústavního soudu ČR k tomu, aby vstupoval do trestního řízení a dělal trestněprávní úkony podle trestního řádu. Z toho Ústavní soud dovodil, že se jedná

2

o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, neboť příkaz k propuštění z vazby na svobodu může dát pouze příslušný obecný soud na základě zákonného rozhodnutí. Navrhovatel žádá po Ústavním soudu něco, co tento soud nemá ve své pravomoci. To vyplývá z č1. 87 odst. 1 písm. d) y ČR, podle něhož Ústavní soud rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod a dále i z ustanovení , podle něhož Ústavní soud, pokud ústavní stížnosti vyhoví, může napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci zrušit. Takto rozhoduje vždy v případě, že je zde napadené rozhodnutí, kterým bylo porušeno některé základní právo nebo svoboda občana.

V ústavní stížnosti tedy bylo uvedeno, čeho se navrhovatel domáhá, ale jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, proto Ústavní soud dospěl k závěru, že jsou zde splněny podmínky ustanovení , a z toho důvodu návrh mimo ústní jednání usnesením odmítl.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné.

V Brně 28. února 1997 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu ČR