Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 79/96

Sp. zn.

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelů 1) K.B., 2) H.B., obou zastoupených advokátkou JUDr. Z.V., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 12. 1995, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 18. 11. 1994, čj. - 77,

t a k t o

Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 12. 1995, sp. zn. . Tímto rozsudkem byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 18. 11. 1994, čj. - 77, kterým byla stěžovatelům uložena povinnost uzavřít s žalobci (P.H. a M.H.) dohodu o vydání nemovitosti rodinného domku ve S., podle , o mimosoudních rehabilitacích.

Stěžovatelé mají za to, že uvedenými rozhodnutími byla porušena jejich ústavně zaručená práva, jak vyplývají z a 3 d a z a y ČR, zejména ochrana práva vlastnického. Dále namítají i neúplnost a vady ve skutkovém zjištění.

Z podání stěžovatelů, jakož i z vyžádaných soudních spisů, soudce zpravodaj zjistil, že oba soudy ve věci stěžovatelů dospěly ke shodným závěrům.

Předmětná nemovitost, rodinný domek ve S., přešla do vlastnictví státu, když její majitelé P.H. a M.H. se nevrátili zpět do ČSSR z dovolené v

1

Y

J. a počínaje dnem 20. 8. 1985 se zdržovali v zahraničí neoprávněně, čímž spáchali trestný čin opuštění republiky. Jejich majetek byl považován v důsledku toho za opuštěný podle tehdy platného . Ve smyslu tohoto ustanovení přešlo vlastnictví k věci na stát přímo ze zákona, pokud se vlastník protiprávním jednáním zbavil možnosti trvale věc užívat a pokud bylo v rozporu se zájmy společnosti, aby s věcí dále nakládal. Čsl. stát pak nakládal s domem čp. 283 jako se svým vlastním a kupní smlouvou ze dne 2. 1. 1986 jej prodal stěžovatelům. Kupní smlouva byla dne 8. 1. 1986 registrována státním notářstvím a schválena ONV podle

Původní majitelé předmětné nemovitosti (P.H. a M.H.) uplatnili včas svůj nárok na vydání nemovitosti podle , o mimosoudních rehabilitacích, jehož snahou bylo zmírnit následky některých majetkových a jiných křivd, k nimž došlo v období let 1948 až 1989, v tomto konkrétním případě podle jeho stanovením povinnosti vydat věc, která v rozhodném období přešla na stát podle . Oba soudy rozhodly jak výše uvedeno. Dospěly k tomu, že stěžovatelé jsou povinnými osobami ve smyslu citovaného zákona, neboť dům nabyli od státu na základě protiprávního zvýhodnění. Protiprávní zvýhodnění spatřovaly soudy v tom, že v kupní smlouvě byly stěžovatelům povoleny splátky kupní ceny, přičemž nebyla sjednána ztráta výhody splátek pro nesplnění některé splátky. Kupní smlouva byla tak v rozporu s , o správě národního majetku.

Podle y je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. Dle y ČR Ústavní soud rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu veřejné moci, pokud došlo k porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y.

Soudce zpravodaj však takové porušení základních práv nebo svobod stěžovatelů v tomto případě nezjistil. Pokud se týká a y ČR, z podání stěžovatelů takové porušení nevyplývá, ani není blíže konkretizováno. Pokud se týká argumentace rozporem s a 3 d, soudce zpravodaj poukazuje na konkrétní judikaturu Ústavního soudu ČR v této věci. Citovanými články je chráněno vlastnické právo, jehož existence není sporná, a tak aplikace těchto článků v důsledku zákona o mimosoudních rehabilitacích č. by svědčila spíše ve prospěch odpůrců stěžovatelů než ve prospěch stěžovatelů samotných. Podstata ústavní stížnosti spočívá téměř výhradně v polemice s právními názory zaujatými soudy obou stupňů. Nezbylo proto než přisvědčit tomu, že námitkami v řízení uplatněnými se soudy řádně zabývaly a s nimi se vypořádaly. Návrh ústavní stížnosti byl proto shledán zjevně

neopodstatněným.

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti

účastníků svým usnesením podle , o ústavním soudu, návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. února 1997 JUDr. Vladimír P a u 1

soudce zpravodaj