Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 44/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele I.Ch., zastoupeného JUDr. V.O., o ústavní stížnosti proti rozsudku okresního soudu v Táboře ze dne 15. 5. 1995, sp. zn. , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 9. 1995, sp. zn. , t a k t o:

Návrh se o d m í t á

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se ve svém návrhu ze dne 6. 2. 1997, doručeném Ústavnímu soudu dne 7. 2. 1997, domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno právo chráněné d (dále jen " "), tj. že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i právech, a stejně tak, že bylo porušeno právo chráněné y, dle kterého nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod.

Navrhovatel dále uvedl, že dne 10. 12. 1996 mu bylo doručeno sdělení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 2. 12. 1996 o tom, že ministr spravedlnosti neshledal na základě podnětu navrhovatele důvod k podání stížnosti pro porušení zákona.

Dle ustanovení odst. ,2 lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem,

1

kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Prostředkem práva, který má na mysli citované ustanovení , je prostředek, který zákon poskytuje stěžovateli a nikoliv jinému subjektu (srov. též ). Vzhledem k tomu, že stížnost pro porušení zákona může podat pouze ministr spravedlnosti (srov. tr. řádu), nejde o opravný prostředek, který by byl oprávněn podat navrhovatel na ochranu svého práva ve smyslu ustanovení Tím spíše nelze považovat za prostředek k ochraně práva ve smyslu pouhý podnět k takové stížnosti (srov. např. rozhodnutí ústavního soudu ČR,

sp. zn.

,

). Za této situace bylo rozhodnutím o posledním prostředku k ochraně práva navrhovatele usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. , které nabylo s ohledem na ustanovení § 140 tr. řádu právní moci dne 20. 9. 1995, a to ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Táboře.

Protože navrhovatel podal svou ústavní stížnost na poště k přepravě až dne 6. 2. 1997, jde zcela zjevně o návrh podaný po 60 denní lhůtě stanovené tímto zákonem. Za této situace nezbylo než návrh mimo ústní jednání dle ustanovení odmítnout.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 18. 2. 1997 soudkyně Ústavního soudu ČR

2