Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 347/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České Republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M.B., zastoupené advokátem JUDr. V.P., proti Krajskému soudu v Českých Budějovicích, mimo ústní jednání dne 18. 2. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění :

Ústavní stížností, která v podstatě splňovala formální podmínky předepsané zákonem [ , , odst. 2, 4 ], napadla stěžovatelka rozhodnutí obecného soudu (Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. října 1996, sp. zn. ) a spolu s ním též předcházející rozhodnutí správního orgánu (O.ú., pozemkového úřadu v J.H., ze dne 30. dubna, č. j. PÚ 9960/1995/92-120/96 BUD) a tvrdila, že těmito rozhodnutími, jimiž nebyla uznána vlastnicí v těchto rozhodnutích blíže označených a popsaných nemovitostí (rolí blíže vyznačených parceálních čísel v kat. území T.), bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na soudní a jinou právní ochranu ( d); konkrétní porušení zmíněného

1

ústavně zaručeného práva spatřuje v tom, že ani správním orgánem ani obecným soudem nebyla jako účastnice řízení k věci vyslechnuta, čímž byl opomenut "významný důkaz o tom, jak hospodařili na všech předmětných nemovitostech včetně zemědělské půdy a kdy došlo k převodu majetku na stát"; stěžovatelka ve své ústavní stížnosti však netvrdí, že by se byla svého výslechu jako účastnice dotčeného řízení domáhala a že by orgány veřejné moci o tomto důkazním návrhu nerozhodly.

Z předložených rozhodnutí (jejich odůvodnění a zejména pak z odůvodnění rozsudku obecného soudu) se podává, že orgány veřejné moci své rozhodnutí založily na skutkových zjištěních plynoucích z listinného materiálu (čestného prohlášení stěžovatelky, výpisu z knihovní vložky pozemkové knihy kat. úz. T., osobních dokladů stěžovatelky, zápisu o vyprodání přídělu apod.) a že tato skutková zjištění konfrontovaly s tvrzením stěžovatelky stran "darování nemovitosti v tísni" a konečně, že se s tvrzením stěžovatelky dostatečným a přesvědčivým způsobem vypořádaly. Z odůvodnění rozsudku obecného soudu jako soudu odvolacího, jímž předchozí stěžovatelce příznivé rozhodnutí správního orgánu (rozsudek ze dne 24. května 1995, sp. zn. ) bylo zrušeno a věc vrácena správnímu orgánu k dalšímu řízení, je dostatečně a zřetelně patrno, jakými právními úvahami se tento soud řídil, jestliže tvrzení stěžovatelky odmítl a na darování posuzovaných nemovitostí (v tísni) neusoudil a z jakých skutkových zjištění při tom vycházel. Takto je tedy zjevné, že jak správní orgán, tak obecný soud se tvrzeními stěžovatelky (byť ne jako okolnostmi vyplývajícími z účastnického výslechu) zjevně zabývaly a že také na ně způsobem zcela přiměřeným v odůvodnění svých rozhodnutí reagovaly.

Za této situace nelze proto usoudit jinak, než že tvrzení (odůvodnění) ústavní stížnosti je prostou (a opakovanou) polemikou s rozhodovacími důvody (odůvodněním) obecného soudu, která však ve své podstatě postrádá jakýkoliv ústavně právní aspekt, nehledě již ani k tomu, že v tomto smyslu postrádá

2

ústavní stížnost vlastně odůvodnění vůbec; námitka absence výpovědi stěžovatelky jako účastnice řízení je očividně uplatněna ex post, aniž by - vzhledem k její povaze a s přihlédnutím k tvrzením stěžovatelky jak v opravném řízení, tak v samotné ústavní stížnosti - bylo možno rozumně očekávat, že její účastnická výpověď přinese okolnosti natolik nové a závažné, že by byly s to zvrátit závěry, k nimž orgány veřejné moci na základě objektivních důkazů dospěly.

Na základě těchto úvah nelze proto dojít k jinému závěru, než že ústavní stížnost stěžovatelky, jako návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, je zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti se podává z důvodů, jak shora byly vyloženy.

Nezbylo proto než o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti rozhodnout odmítavým výrokem [ ], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno, aniž by se jevilo potřebné vést stěžovatelku k odstranění zbylých formálních vad jejího podání, jak ve vykázané plné moci ( ), tak ve vyznačení účastníků řízení ( , 2 ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 18. 2. 1997

JUDr. Vlastimil Ševčík soudce Ústavního soudu ČR

3