Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 323/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky L.H., zastoupené advokátkou JUDr. M.W., proti Okresnímu soudu v Litoměřicích a Krajskému soudu v Ústí nad Labem, mimo ústní jednání dne 18. 2. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění :

Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatelka proti rozhodnutím obecných soudů (rozsudkům Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. prosince 1995,. č. j. -62, a Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. září 1996, č. j. -78) a tvrdí, že těmito pravomocnými rozhodnutími porušily obecné soudy jako orgány veřejné moci ústavně přikázanou povinnost plynoucí z a 95 úst. , a to jak v řízení nalézacím, tak i v řízení opravném, neboť "nerespektovaly právo stěžovatelky na provedení navrženého důkazu".

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak z předložených rozhodnutí obecných soudů (jejich odůvodnění), tak i z obsahu samotné ústavní stížnosti je patrno, že stěžovatelka, která v řízení před obecnými soudy usilovala v režimu o vydání nemovitostí (domu s parcelami ve výroku rozhodnutí blíže popsaných), zapsaných na LV č. 124 pro obec Š., (k. ú. Č.), brojí proti shodným závěrům obou obecných soudů, totiž že v řízení o vydání těchto nemovitostí neunesla důkazní břemeno stran tvrzeného protiprávního zvýhodnění ( ) jejich současných vlastníků (J. a D.K.), a to přesto, že v podrobném a pečlivém odůvodnění napadených rozsudků oba obecné soudy rozvedly a způsobem zcela vyčerpávajícím také zdůvodnily své závěry, a to jak ve skutkové, tak právní oblasti ( ); nelze proto ústavní stížností napadeným rozhodnutím z procesního hlediska nic podstatného vytknout, a to tím spíše, jestliže tvrzení stěžovatelky o svéčasném protiprávním zvýhodnění současných vlastníků posuzovaných nemovitostí je opřeno toliko o její vzpomínky z padesátých, resp. šedesátých let; ostatně stěžovatelka se mýlí, má-li za to, že obecné soudy - pod aspekty tvrzeně porušených článků 90 a 95 úst. - jsou povinny při ochraně práva provést všechny důkazy, jichž se účastník řízení před obecným soudem dovolává, případně že by byly vázány subjektivním přesvědčením takového účastníka stran jím navrženého a soudem odmítnutého důkazu, což platí především tam, kde skutková zjištění - jako je tomu v této věci - plynou z jiných objektivních důkazů, na nichž obecné soudy svá zjištění (a z nich plynoucí právní závěry) založily.

V dnes již ustálené judikatuře ústavní soud opakovaně vyložil (k tomu srov. např. nález č. 32, podobný č. 5 in Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1., č. 49, dtto, sv. 2. apod.), za jakých podmínek je dána pravomoc Ústavního soudu - jako soudního orgánu ochrany ústavnosti ( úst. ) stojícího mimo soustavu obecných soudů - zasahovat do činnosti a jurisdikce obecných soudů, a proto zcela postačí na tuto obecně dostupnou judikaturu odkázat.

2

Neúspěch stěžovatelky v řízení před obecnými soudy sám o sobě přirozeně není s to odůvodnit výtky porušení ústavních článků ústavní stížností citovaných a na neopodstatněnosti ústavní stížnosti nemůže nic změnit ani opakovaná polemika s rozhodovacími důvody obecných soudů, jak tato se zřetelně podává z jejího obsahu; zjevnost neopodstatněnosti ústavní stížnosti pak plyne jak z jejího obsahu, tak, a to především, z ustálené judikatury ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno.

Nezbylo proto než ve věci rozhodnout, jak z výroku tohoto usnesení je patrno [ ], s tím, že pro povahu vyložených důvodů nejevilo se potřebné vést stěžovatelku k odstranění formálních vad ve vykázané plné moci ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43

odst. 2 ).

V Brně dne 18. 2. 1997

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu