Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 256/96

-49

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele G.E.O., zastoupeného advokátem JUDr. K.K., o návrhu z 22. září 1996, t a k t o :

Návrh se o d m í t á.

Odůvodnění :

Navrhovatel se domáhal přezkoumání postupu soudů, u nichž probíhalo trestní řízení proti jeho osobě, ukončené usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. , ze dne 24. července 1996. Uvedl, že Obvodní soud pro Prahu 1 jej dne 20. května 1996 rozsudkem sp. zn. uznal vinným, že spáchal trestný čin vydírání podle , odst. 2 písm. b) tr. zákona a uložil mu trest, Městský soud v Praze dne 24. července 1996 usnesením sp. zn. jeho odvolání zamítl jako nedůvodné. Je přesvědčen o tom, že soudy porušily jeho práva, zakotvená v d, která v mu zaručuje právo dovolávat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech i u jiného orgánu, v právo rovnosti účastníků v řízení, v právo na veřejné projednání věci bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti, aby se mohl jako účastník vyjádřit ke všem důkazům, a právo dle , že jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Dále bylo porušeno jeho právo, vyplývající z y, tedy právo dovolávat se svých práv u soudu a že jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Uvedl, že soudy zasáhly do jeho práv, když odmítly písemné vyjádření svědků a předložený videozáznam jako důkazy, když nesprávně a jako nevěrohodné hodnotily svědectví svědků H., M., K., Ch. a S., a naopak jako za věrohodnou považovaly výpověď P.B., který v řízení vystupoval jako poškozený. Městský soud v Praze, jako soud odvolací, se ve svém rozhodnutí nevypořádal s tvrzeními, obsaženými v odvolání obžalovaného.

-50

Ústavní stížnost k Ústavnímu soudu ČR je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou / /. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti J /.

Je však třeba uvést, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy, a proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy postupují ve shodě s obsahem hlavy páté d / , 83 a 90 y ČR/. Z ústavního principu nezávislosti soudů / y ČR vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená jak v tak v § 2 odst. 6 trestního řádu. Jestliže obecné soudy respektují kautely, dané ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval /rozhodnutí ÚS ve věci ,

a násl./.

Toto konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc, na námitky stěžovatele proti postupu soudů v trestním řízení, proti hodnocení důkazů obecnými soudy, jejich závěrům o věrohodnosti či naopak nevěrohodnosti svědků. Z obsahu rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu I sp. zn. a Městského soudu v Praze sp. zn. bylo nepochybně zjištěno, že oba soudy v odůvodnění svých rozhodnutí vyložily mj. jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si tyto vzájemně odporovaly, stejně pak je z odůvodnění označených rozhodnutí patrno, jak se soudy vypořádaly s obhajobou a proč nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů /§ 125 a § 134 tr. řádu/.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud shledal zjevnou neopodstatněnost stížnosti, a proto ji v souladu s ustanovením soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 22. ledna 1997

JUDr. Pavel Holländer

soudce zpravodaj

2