Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 360/96

ČESKÁ REPUBLIKA

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 29. ledna 1997 ve věci ústavní stížnosti P.N., zastoupeného advokátem JUDr. M.Š., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 11. 1996, čj. -1512,

t a k t o

Ústavní stížnost se odmítá. O d ů v o d n ě n í :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze, zamítajícímu stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 13. 9. 1996, čj. -1499, jímž žádost stěžovatele o propuštění z vazby byla zamítnuta a nebyl přijat jeho slib podle ustanovení § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu ani záruka SK, učiněná podle § 73 odst. 1 písm. a) trestního řádu, stěžovatel uvádí, že napadeným usnesením bylo zasaženo do jeho práv, zakotvených v článku 4 odst. 1 a článku 38 odst. 2 y

2 -

základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel totiž spolehlivě doložil, že na jeho straně neexistují žádné konkrétní skutečnosti odůvodňující uvalení vazby podle ustanovení § 67 písm. a) trestního řádu, přičemž současně nabídl soudu záruku společenské organizace, písemný slib a peněžitou záruku. Vrchní soud se nezabýval ani námitkou značných průtahů při rozhodování o stěžovatelově vazbě, stejně jako ani poukazem na nerovný postup u dalších spoluobviněných, což je v rozporu s článkem 4 odst. 3 y. Ze všech uvedených důvodů stěžovatel proto navrhuje zrušení napadeného usnesení.

Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy (článek 81, článek 90 y ČR), a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y (článek 93 y ČR) . V tomto směru Ústavní soud zjistil z obsahu spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, sp. zn. , že stěžovatel byl zadržen dne 13. 11. 1995 v 18.50 h., návrh na vzetí do vazby byl Okresnímu soudu v Liberci doručen dne 14. 11. 1995 v 10.25 h. a o vazbě stěžovatele bylo rozhodnuto dne 15. 11. 1995 v 9.00 h. Jak konstatuje již Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ve svém usnesení ze dne 10. 1. 1996, čj. -35, zamítajícím stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 11. 1995, čj. -9, o jeho vzetí do vazby z důvodu § 67 písm. a), b) trestního řádu, byly dodrženy lhůty uvedené v ustanovení § 77 trestního řádu. V citovaných rozhodnutích obecné soudy poměrně obsáhle uvádějí i hodnotí konkrétní skutečnosti nasvědčující vazebním důvodům. V napadených usneseních pak obecné soudy opětovně hodnotí trvající vazební důvody a odůvodňují i nepřijetí slibu a záruky nabídnuté stěžovatelem. Vrchní soud se pak v napadeném rozhodnutí podrobně zabývá i problematikou poskytnutí záruky podle ustanovení § 73 odst. 1 písm. a) trestního řádu, jakož i trvající existencí vazebního důvodu podle § 67 písm. a) trestního řádu. Za tohoto stavu věci, kdy z ústavního principu nezávislosti soudu (článek 82 y ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů ( , , trestního

- 3 -

řádu), lze proto stěží mít za to, že napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do stěžovatelových ústavně zaručených práv. Takovému závěru zatím nenasvědčuje, bez dalšího, ani délka trvání vazby, stejně jako ani odkaz na případný odlišný postup vůči dalším spoluobviněným, který v této fázi řízení, kdy jde jen o posouzení vazebních důvodů u toho či onoho z obviněných, není z hlediska článku 4 odst. 3 y relevantní.

Všechny uvedené skutečnosti a závěry jsou natolik evidentní, že Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 29. ledna 1997

prof. JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj