Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 102/96

Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky o ústavní stížnosti navrhovatelů M. P., J. V., ing. M. P., K. P. a J. P., všichni zastoupeni JUDr. Miloslavem Voborníkem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Židovská 31, takto:

Řízení se zastavuje.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se navrhovatelé domáhali zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 1995, čj. , s tvrzením, že jím bylo porušeno jejich základní právo.

Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 11.6.1993, čj. -52, byl zamítnut návrh stěžovatelů na uzavření dohody o vydání nemovitostí podle , s Dřevozpracujícím družstvem se sídlem v Jaroměřicích nad Rokytnou. Při svém rozhodování vycházel uvedený soud ze zjištění, že část předmětných nemovitostí, původně ve vlastnictví P., otce, respekt. děda stěžovatelů, přešla do vlastnictví Lidového dřevozpracujícího družstva v Jaroměřicích nad Rokytnou v roce 1960 rozhodnutím finančního odboru tehdejšího ONV v Moravských Budějovicích, čj. 3315/59, ze dne 3.5.1960. Později, v letech 1971 a 1974, došlo k prodeji, respekt. směně, některých dalších pozemků mezi J. P. a Dřevozpracujícím družstvem v Jaroměřicích nad Rokytnou. Navrhovatelé, kteří jsou oprávněnými osobami ve smyslu ust. písmeno b) , uzavřeli v roce 1991 s odpůrcem dohodu o vydání věci - nemovitosti, ohledně nemovitostí odňatých rozhodnutím ONV v Moravských Budějovicích v roce 1960. Ohledně dalších nemovitostí a movitých věcí k dohodě nedošlo. Navrhovatelé proto podali žalobu k Okresnímu soudu v Třebíči, v níž žádali, aby soud zavázal žalovaného k uzavření dohody o vydání v žalobě specifikovaných nemovitostí a některých movitých věcí. Okresní soud žalobu rozsudkem č.j. -52, ze dne 11. června 1993, zamítl.

Proti tomuto rozhodnutí podali stěžovatelé odvolání, v němž zejména poukazovali na to, že soud nesprávně posoudil stavební situaci předmětných nemovitostí, nevyžádal si znalecký posudek znalce z oboru stavebnictví a vycházel pouze z tvrzení odpůrce a vlastního ohledání místa.

O odvolání stěžovatele pak rozhodoval Krajský soud v Brně, který svým rozsudkem ze dne 15.11.1995, čj. -72, rozsudek soudu I. stupně potvrdil. V odůvodnění uvedl, že odvoláním byl napaden rozsudek soudu I. stupně pouze pokud jde o zamítnutí dohody o vydání nemovitostí. Část rozsudku, týkající se movitých věcí, nebyla odvoláním napadena a nabyla tudíž právní moci.

Proti těmto rozhodnutím podali stěžovatelé včas ústavní stížnost, v níž především poukazují na to, že soudy neposoudily jejich nároky ve smyslu příslušných ustanovení , čímž jim bylo znemožněno domoci se práva na vydání majetku - budov a pozemků, které jim v předchozích letech patřily a které jim byly odňaty na základě vládního Stěžovatelé uzavřeli s Dřevozpracujícím výrobním družstvem se sídlem v Jaroměřicích nad Rokytnou dohodu o vydání nemovitostí, které byly odňaty jejich právním předchůdcům na základě Předmětem dohody však byla jen část takto odňatých nemovitostí. K dohodě ohledně zbývajících nemovitostí nedošlo. Důvodem pro odmítnutí uzavření dohody o těchto nemovitostech bylo, že podle tvrzení Dřevozpracujícího družstva došlo k přestavbě původních nemovitostí v takovém rozsahu, že tyto ztratily svůj původní charakter. Na posouzení této otázky závisel výsledek sporu a přesto, že stěžovatelé v průběhu řízení několikrát navrhovali provedení důkazu znalcem, nebylo jim to soudy umožněno a soud si o této odborné otázce učinil vlastní úsudek. V uvedeném postupu soudů spatřují stěžovatelé porušení ust. č1. 1 y ČR a d.

V průběhu řízení stěžovatel M. P. dne 30.8.1996 zemřel. Podle sdělení Notářského úřadu v Třebíči, čj. D 1206/96, , ze dne 22.11.1996, jsou dědici zemřelého poz. vdova M. P., poz. syn ing. M. P. a poz. dcera J. V., kteří se stali, pokud jde o ústavní stížnost,procesními nástupci zemřelého stěžovatele M. P.

Dne 4.12.1996 stěžovatelé svým podáním potom vzali ústavní stížnost zpět.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než aby podle , o Ústavním soudu, řízení zastavil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu ČR není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 1997

JUDr. Vlastimil Ševčík

předseda senátu ÚS ČR