Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 335/96

IV. ÚS 335/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti J.Z., zastoupeného advokátem JUDr. V.V., proti rozhodnutí Policie České republiky, ze dne 29. 8. 1996, č. j. PSM-359/VS-96,

t a k t o Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavnímu soudu byla dne 4. 12. 1996 doručena ústavní stížnost, směřující proti výše uvedenému rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno základní právo zaručené v d a v Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který je mezinárodní smlouvou ve smyslu y. Jak bylo Ústavním soudem zjištěno z přiložených rozhodnutí, SK nevyhověla odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Policie České republiky, O.ř. v O., ze dne 5. 8. 1996, č.j. OROP-370/ZBR-96, kterým byla zamítnuta jeho žádost o vydání zbrojního průkazu z důvodu nesplnění podmínky bezúhonnosti ve smyslu ustanovení , o střelných zbraních a střelivu. Stěžovatel je toho názoru,

1

že ústavně zaručené právo bylo porušeno právě v důsledku aplikace ustanovení ve spojení s ustanoveními a vymezující pojem "bezúhonnosti" pro účely tohoto zákona. Tato dvě ustanovení považuje za protiústavní, protože výrazně narušují zásadu rovnosti v právech a bezdůvodně diskriminují rozsáhlý okruh subjektů, když omezují přístup konkrétních jedinců ke zbrani ve veřejném zájmu a nepřihlíží k zahlazení odsouzení. Stěžovatel v této souvislosti namítá, že ve své podstatě výše citovaná ustanovení rovněž nerespektují d, podle kterého při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Stěžovatel se proto domáhá zrušení napadeného rozhodnutí ústavním soudem, neboť je toho názoru, že vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Zároveň stěžovatel navrhuje, aby ustanovení § 44 odst. 1 písm. d) ve znění "...neuvedeným v písmenech a) a b), jestliže byl spáchán úmyslně a neuplynulo aspoň deset let od pravomocného odsouzení nebo od ukončení výkonu trestu odnětí svobody v případě, že byl tento trest uložen..." a ustanovení § 44 odst. 2 ve znění "...při posuzování bezúhonnosti osoby se nepřihlíží k zahlazení odsouzení podle zvláštního zákona... 13/" byla nálezem Ústavního soudu zrušena.

Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Jak vyplývá z podané stížnosti, je stěžovatel názoru, že tato podmínka v jeho případě splněna byla, Ústavní soud však tento názor nesdílí. Nově platný , o střelných zbraních a střelivu, je totiž konstruován jinak, nežli dříve platný , když připouští přezkoumání rozhodnutí v odvolacím řízení správním. Podle hlavy druhé, části páté ( a násl.) je možné proti každému pravomocnému

2

správnímu rozhodnutí podat žalobu. Tento princip tzv. generální klauzule doplňuje negativní enumerace, tedy v provedený výpočet výjimek z tohoto obecného principu. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí učiněná podle v této negativní enumeraci obsažena nejsou, je nepochybné, že stěžovatel proti napadenému pravomocnému rozhodnutí správního orgánu takovou žalobu podat mohl. Neučinil-li tak, nesplnil podmínku stanovenou v .

Dále je třeba konstatovat, že podle ustanovení , o Ústavním soudu, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( cit. zákona). Jak je patrné z obsahu ústavní stížnosti, nabylo napadené rozhodnutí ze dne 29. 8. 1996 právní moci dne 4. 10. 1996. Byla-li tedy ústavní stížnost podána dne 3. 12. 1996 (podle razítka podací pošty), stalo se tak až 61. den, tedy po uplynutí zákonné šedesátidenní lhůty. Z toho vyplývá, že i pokud by byly splněny podmínky přípustnosti ústavní stížnosti, musela by být odmítnuta pro opožděné podání ( , o Ústavním soudu).

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle odmítnout jako nepřípustnou, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.

Pokud bylo takto rozhodnuto o ústavní stížnosti, má toto rozhodnutí zásadní význam i pokud jde o návrh vznesený ve smyslu ustanovení , neboť nebylo-li možné ústavní stížnost meritorně projednat pro její nepřípustnost, odpadá tím současně i předpoklad projednání návrhu na zrušení ustanovení a K takovému návrhu není totiž stěžovatel již s ohledem na ustanovení

3

aktivně legitimován (viz též usnesení

sp. zn.

, publikované pod č. 22, svazek 4, Sbírky nálezů a usnesení ÚS ČR).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. ledna 1997

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj