Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 294/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 16. ledna 1997 ve věci ústavní stížnosti K.S., zastoupeného advokátkou JUDr. H.A., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 1996, čj. -154,

t a k t o

Ústavní stížnost se odmítá. O d ů v o d n ě n í :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, potvrzujícímu rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 13. 2. 1996, čj. -105, pokud jím návrh na zaplacení částky Kč 77 006,64 byl zamítnut, stěžovatel uvádí, že tímto rozhodnutím byly porušeny jeho základní práva a svobody uvedené v článcích 28, 31, 35 odst. 2 a 3 a 38 odst. 2d. Stalo se tak zejména proto, že nesprávným posouzením počátku běhu promlčecí lhůty bylo stěžovateli znemožněno prokázat, že žalovaný hrubou

- 2 -

nedbalostí, nebo dokonce úmyslně, jej nechal pracovat v rizikovém prostředí bez potřebných technických, zdravotně organizačních a zdravotně preventivních opatření, jež by zabránily vzniku, těžce jej postihující a značné společenské a finanční škody mu způsobující, nemoci z povolání. Ačkoli informace o pravém stavu pracovního prostředí byly žalovaným úmyslně zatajovány, byl počátek subjektivní lhůty pro uplatnění nároku na náhradu škody posouzen právě ve prospěch toho, kdo zákonem uložené povinnosti porušoval. Z těchto, jakož i z dalších důvodů, stěžovatel navrhuje zrušení napadeného rozsudku.

Ústavní soud není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy pátéd. V tomto směru zjistil Ústavní soud z obsahu spisu Okresního soudu v Opavě, že stěžovatel uplatnil u tohoto soudu podáním, došlým dne 22. 1. 1991, nárok na náhradu za ztrátu na výdělku za dobu od 1. 10. 1981 do 31. 1. 1989 ve výši Kčs 49 011,--, na zaplacení nákladů spojených s léčením ve výši Kčs 22 503,-- a náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši Kčs 28 000,--. Okresní soud v Opavě citovaným rozsudkem řízení ohledně částky Kč 15 640,-zastavil, jinak v něm odpůrci uložil povinnost zaplatit stěžovateli částku Kč 2 617,40, zatímco ohledně částky Kč 77 006,64 návrh zamítl. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem tak, že rozsudek Okresního soudu v napadené části potvrdil. V důvodech svého rozhodnutí Krajský soud v Ostravě uvádí, že okresní soud správně nepřiznal stěžovateli ty dílčí nároky na věcnou škodu, které mu vznikly před rokem 1988 v souvislosti s pořízením naslouchacích přístrojů, neboť stěžovatel uplatnil tyto nároky teprve po uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí lhůty uvedené v ustanovení a žalovaný vznesl námitku promlčení. Stejně tak je promlčen i stěžovatelem nárokovaný doplatek náhrady za ztížení společenského uplatnění vzhledem k tomu, že zdravotní stav stěžovatelův se v souvislosti s nemocí z povolání ustálil již v roce 1983. Pokud jde

- 3 -

o uplatněný nárok na náhradu za ztrátu na výdělku za dobu od 1. 10. 1981 do 31. 1. 1998 ve výši Kčs 49 011,--, opírající se o tvrzení, že škoda na zdraví byla stěžovateli způsobena výhradně porušením předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, krajský soud odchylně od soudu prvého stupně uvedl, že předmětem řízení u Okresního soudu v Ostravě ve věci sp. zn. byl nárok stěžovatele na náhradu za ztrátu na výdělku pouze v tzv. redukované výši a že stěžovatel v tomto sporu ani netvrdil, že by k této škodě došlo výhradně porušením předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. V projednávané věci uplatnil tedy stěžovatel jiný právní nárok, tj. nárok na náhradu za ztrátu na výdělku pro tvrzené porušení bezpečnostních předpisů. I tento nárok stěžovatelův je však vzhledem k ustanovení a promlčen. U škod na zdraví běží totiž vždy jen dvouletá promlčecí subjektivní lhůta počítaná ode dne, kdy se poškozený doví o tom, že škoda vznikla, a o tom, kdo za ni odpovídá. Uvedené závěry Krajského soudu v Ostravě jsou i podle názoru Ústavního soudu správné, a proto lze stěží souhlasit s tvrzením stěžovatele, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho ústavně zaručená práva. K těmto tvrzením stěžovatele naopak třeba dodat, že zásah do redukce náhrady za ztrátu na výdělku ve smyslu stěžovatelem uplatňovaného nároku byl proveden již , kterým se mění a doplňuje , takže bylo jen na stěžovateli samotném, aby svůj tvrzený nárok uplatnil včas. Vědomost o škodě nelze totiž, podle názoru Ústavního soudu, spojovat s nahodilostí uváděnou stěžovatelem, že teprve v dubnu 1992 se dozvěděl o znaleckém posudku z oboru bezpečnosti práce, vypracovaném dne 21. 4. 1989, a to ve sporu vedeném jeho bývalým spolupracovníkem. Stěžovatel mohl sám vědět, v jakém prostředí pracuje, a na toto vědomí měl včas a adekvátním způsobem procesně reagovat.

Všechny uvedené skutečnosti a závěry jsou natolik evidentní, že Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, odmítnout.

- 4 -

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 16. ledna 1997

prof. JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj