Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 255/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatelky V.M., zastoupené advokátkou JUDr. M.K.,

t a k t o

Návrh se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Dne 20.9.1996 podala navrhovatelka ústavní stížnost, v níž se domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni čj. -16 a předcházejícího rozsudku Okresního soudu v Klatovech, čj. -59, protože jsou v rozporu s právními předpisy.

Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 29.6.1995,. čj. -59, byl zamítnut návrh navrhovatelky na vyslovení neplatnosti dohody o skončení pracovního poměru s odpůrcem A., a.s. Při svém rozhodování vycházel okresní soud ze zjištění, že navrhovatelka uzavřela s odpůrcem dohodu o skončení pracovního poměru z důvodů uvedených v písmeno c) . Dohodu za zaměstnavatele podepsala pověřená zaměstnankyně, navrhovatelce bylo řádně vyplaceno odstupné, na které jí vznikl nárok. K uzavření, dohody přistoupila navrhovatelka z vlastní vůle, protože pro ni (s ohledem na její zdravotní stav) zaměstnavatel neměl vhodnou práci. Navrhovatelka neprokázala, že by dohoda byla neplatná z důvodů uvedených v . Soud zároveň rozhodl nepřiznat žádnému z účastníků náklady řízení, s ohledem na sociální situaci navrhovatelky.

Proti tomuto rozsudku podala navrhovatelka odvolání, v němž opakuje argumenty, uvedené v původním návrhu na zahájení řízení. Podle ní došlo při uzavírání dohody o skončení pracovního poměru k porušení platných ustanovení , konkrétně ,

§ 240 odst. 3 a § 242.

Mezitím Okresní soud v Klatovech dne 16.2.1996 nejprve z podnětu Krajského soudu v Plzni usnesením čj. -98 odňal navrhovatelce přiznané osvobození od placení soudních poplatků se zpětnou účinností ke dni 3. 2. 1996 a rozhodl doplňujícím rozsudkem čj. -102 tak, že stanovil navrhovatelce povinnost zaplatit náklady řízení.

O podaném odvolání rozhodoval Krajský soud v Plzni na svém jednání dne 24.6.1996 a rozsudkem, čj. -116, rozsudek soudu prvého stupně, ve znění doplňujícího rozsudku, v meritu věci potvrdil. Změnil pouze výrok o nákladech řízení tak, že nově vyčíslil náklady. V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, že okresní soud správně zjistil skutkový stav a vyvodil z něj odpovídající právní závěry.

Proti těmto rozhodnutím podala navrhovatelka včas ústavní stížnost. V ní uvedla, že obecné soudy svými rozsudky porušily zákon, nevypořádaly se řádně se skutkovými zjištěními a žádala jejich zrušení. Ústavní soud si vyžádal doplnění návrhu s tím, že navrhovatelku vyzval, aby ve smyslu písmeno d) y ČR a písmeno a) , o Ústavním soudu, upřesnila, která její základní práva nebo svobody, zaručené ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami podle č1. 10 y měla být napadeným rozhodnutím porušena.

Na základě výzvy Ústavního soudu navrhovatelka doplnila ústavní stížnost tak, že soudy nepostupovaly ve shodě s obsahem hlavy páté d, konkrétně , podle kterého se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, a č1. 37 odst. 3, podle něhož jsou si účastníci v řízení rovni. Soudy nerespektovaly kautely , takže nebyl splněn ústavní princip nezávislosti soudu dle y.

Podstata navrhovatelčiny ústavní stížnosti je v polemice s právními závěry obecných soudů, a to ve stejném smyslu i rozsahu. To plyne také z odvolání navrhovatelky v řízení před obecnými soudy. Těmito námitkami se odvolací soud zabýval a v odůvodnění svého rozhodnutí se s nimi také náležitě vypořádal. Pokud jde o navrhovatelčiny námitky, že postupem soudů byly porušeny a 37 d, je třeba uvést, že jejich porušení Ústavní soud neshledal.

Čl. 36 odst. 1 y stanoví, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Ústavní soud zjistil, že navrhovatelce bylo umožněno, aby ve věci určení, zda rozvázání jejího pracovního poměru bylo platné, podala žalobu k příslušnému obecnému Okresnímu soudu v Klatovech. Soud se věcí meritorně zabýval, prováděl navržené důkazy a následně vydal rozhodnutí, kterým žalobu zamítl. Navrhovatelka se odvolala proti tomuto rozsudku a věcí se zabýval Krajský soud v Plzni, jako soud odvolací. Ten po veřejném jednání vydal rozsudek, kterým rozsudek soudu prvého stupně v meritu věci potvrdil a změnil jej pouze ve výroku o nákladech řízení.

Čl. 37 odst. 3 stanoví, že všichni účastníci jsou si v řízení rovni. Pokud navrhovatelka namítá, že tento ústavní

princip byl porušen, žádným způsobem nedoložila, jak a čím soudy měly zmíněný princip porušit a také Ústavní soud nezjistil, že by k porušení zmíněné ústavní zásady došlo. Z obsahu spisu Okresního soudu v Tachově sp.zn. plyne, že obecné soudy respektovaly zásadu rovnosti účastníků v řízení ve smyslu d, jakož i další zásady, plynoucí z č1. 37 y. Obecné soudy totiž věc na základě žaloby a za přítomnosti stran řádně projednaly a dodržely přitom všechny zásady spravedlivého procesu, uvedené v příslušných ustanoveních Proto ani z těchto hledisek nelze jejich rozhodnutím nic zásadního vytknout. Nutno proto konstatovat, že v daném případě v řízení před obecnými soudy nedošlo k porušení základních práv či svobod, zaručených ústavními zákony nebo mezinárodní smlouvou podle y.

K námitce, že obecné soudy nedodržely kautely , Ústavní soud zjistil, že při hodnocení důkazů, postupovaly obecné soudy ve shodě s ust. Soudy hodnotily důkazy v jejich vzájemné souvislosti a přihlížely ke všemu, co při řízení vyšlo najevo a svá rozhodnutí řádně odůvodnily.

Ústavní soud však vážil i to, zda v navrhovatelčině věci postupem obecných soudů nedošlo k porušení dalších ústavních principů. Pochybení však ani tu neshledal. Ústavní soud ČR není vrcholem soustavy obecných soudů ( , y ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y

základních práv a svobod ( y ČR) a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle č1. 10 y ČR. Z ústavního principu nezávislosti soudu ( y ČR) plyne také zásada volného hodnocení důkazů ( )., jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují (jak se i stalo) kautely dané ustanoveními , nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, jak to požaduje navrhovatelka.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle písmeno c) , o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu ČR není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. ledna 1997

JUDr.Vladimír JURKA

soudce Ústavního soudu ČR