Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 302/96

ČESKÁ REPUBLIKA

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti V.M., zastoupeného advokátkou JUDr. L.S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 1996, č.j. -47,

t a k t o Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavnímu soudu byla dne 4. 11. 1996 doručena ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedenému rozhodnutí s tvrzením, že došlo k porušení , a y a dále , a a 2 d. Stěžovatel zejména poukazuje na to, že otázka povinné osoby z hlediska uzavření dohody o vydání věci měla být posuzována podle právních předpisů platných v době, kdy oprávněný mohl uplatnit svůj nárok, tj. po účinnosti nálezu Ústavního soudu č. 164/1994 Sb. Tak, jak vykládá ustanovení Městský soud v Praze v napadeném rozhodnutí, dostaly by se osoby oprávněné na základě nálezu č. 164/1994 Sb. do nerovnoprávného postavení oproti oprávněným osobám uplatňujícím restituční nároky v původní

1

zákonné lhůtě, proto by takto již nikdy nemohly zpět nabýt své vlastnictví. Vzhledem k uvedenému navrhuje stěžovatel zrušení napadeného rozhodnutí.

Jak vyplývá z přiloženého rozhodnutí Městského soudu v Praze, id. 1/6 nemovitostí, která je předmětem restitučního sporu, přešla z majetku státu do majetku obce P., a to na základě Tento spoluvlastnický podíl nebylo možné vydat na základě nálezu č. 164/1994 Sb., protože tímto nálezem došlo pouze k rozšíření okruhu osob oprávněných, které mohly po 1.11.1994 uplatnit nárok na vydání věci proti osobám povinným, který je stále vymezen v a 2 Povinnými osobami proto nejsou osoby, které po účinnosti , tj. po 1. 4. 1991, nabyly věc do vlastnictví v souladu se zákonem.

Městský soud v Praze pak ve svém rozsudku ve smyslu ustanovení vyslovil přípustnost dovolání s tím, že za otázku po právní stránce zásadního významu považuje vymezení okruhu povinných osob při změně vlastníka sporné věci v návaznosti na nález č. 164/1994 Sb.

K dotazu Ústavního soudu učiněného u Obvodního soudu pro Prahu 8 bylo dne 22. 11. 1996 sděleno, že dovolání bylo podáno dne 4. 10. 1996 a nyní je k projednání u Nejvyššího soudu ČR.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Ustanovení výše uvedeného zákona stanoví, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

2

Po posouzení výše uvedených skutečností Ústavní soud shledal, že návrh stěžovatele je nutné považovat za předčasný. Za této situace Ústavní soud dospěl k závěru, že podaný návrh je nepřípustný, a proto byl podle š 43 odst. 1 písm. f) odmítnut, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. ledna 1997

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj