Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 232/96

n

Sp. zn.

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatelky I.B., zastoupené advokátem JUDr. J.B., o návrhu ústavní stížností proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 1996, čj. - 95,

t a k t o

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností ze dne 19. 8. 1996 podala stěžovatelka návrh na zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 1996, čj. - 95, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Benešově u Prahy ze dne 16. 3. 1995, čj. - 80, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 3. 7. 1995, čj. - 86. Citovanými rozhodnutími byla zamítnuta žaloba, jíž se stěžovatelka domáhala určení, že je vlastnicí pozemkových parcel č. k. 44/2, 44/3, 534/1, všech zapsaných na LV č. 1 pro katastrální území D., obec N. Řízení o tom, že Katastrální úřad v B. je povinen provést opravu zápisu na LV č. 1 a zapsat na nově založený LV vlastnictví žalobkyně, soud prvého stupně zastavil.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti dovozuje, že rozhodnutími obou soudů byl porušen článek 10 y ČR a v návaznosti na d ve vztahu k , a . Dále stěžovatelka polemizuje s právními názory zaujatými soudy obou stupňů a vedoucími k rozhodnutím v této věci.

Ze závěrů rozsudků obou stupňů vyplývá, že pokud se týká předmětných nemovitostí, jejich původními vlastníky byli S. a F.H., praprarodiče stěžovatelky, každý z jedné poloviny na základě smlouvy trhové ze dne 29. 4. 1902. Vyvlastňovacím výměrem ze dne 31. 7. 1942 přešlo vlastnické právo na Německou říši. Z provedeného dokazování pak vyplynulo, že tito bývalí vlastníci o vydání nemovitostí po ukončení druhé světové

1

války nepožádali.

Právní úprava tohoto vztahu vyplývá z § 1 Dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., podle něhož jakékoliv majetkové převody a jakákoliv majetková ujednání, ať se týkají majetku movitého či nemovitého, veřejného či soukromého, jsou neplatná, pokud byla uzavřena po 29. 9. 1938 pod tlakem okupace nebo národní, rasové nebo politické perzekuce. Citovaný dekret v § 24 stanovil podmínky, za kterých mohl příslušný orgán na žádost rozhodnout o vynětí majetku z národní správy a o jeho vrácení dřívějším majitelům, případně jejich dědicům. V odst. 2 § 1 citovaného dekretu je pak stanoveno, že způsob uplatnění nároků plynoucích z ustanovení § 1 bude upraven samostatným dekretem. Tímto prováděcím předpisem byl zákon č. 128/1946 Sb., zejména jeho §§ 8 až 12, v nichž byly uvedeny podmínky uplatnění takových nároků i promlčecí lhůty, v nichž bylo nutno nárok uplatnit. Oba soudy se shodně vyjádřily, že v souladu s citovanými právními předpisy nelze dovodit obnovení vlastnických práv původních vlastníků k předmětným nemovitostem ex lege, tedy ze zákona. V tomto konkrétním případě měl být nárok původními vlastníky, resp. jejich dědici, podle § 9 zákona č. 128/1946 Sb. uplatněn nejprve proti národní správě zavedené na předmětném majetku a pokud by jim nebylo vyhověno, měli možnost ve stanovené lhůtě se obrátit na soud. Původní vlastníci však o vydání nemovitosti nepožádali a jejich vlastnické právo nebylo z tohoto důvodu obnoveno.

Podle ústavního , y, je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. Podle y ČR Ústavní soud rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod, pokud došlo k porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y.

Soudce zpravodaj zjistil, že stěžovatelka namítá porušení svých práv vyplývajících z y ČR a 61. 1 a 2 d, aniž uvádí důvody či příčiny , v nichž takové porušení spatřuje. Pokud se týká y ČR a a 2 d, z podání takové porušení těchto článků zjištěno nebylo. Pokud se týká argumentace rozporem s d, soudce zpravodaj poukazuje na konstantní judikaturu ústavního soudu v této věci, podle níž je citovaným článkem shora uvedené y chráněno vlastnické právo již konstituované a existující, nikoliv pouze tvrzený nárok na ně. Podstata ústavní stížnosti spočívá jen v polemice s právními názory zaujatými soudy obou stupňů a nezbylo, než přisvědčit, že námitkami v řízení uplatněnými se soudy řádně zabývaly a řádně se s nimi vypořádaly. Návrh ústavní stížnosti byl proto shledán zjevně neopodstatněným a soudce zpravodaj jej proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků svým usnesením podle , o Ústavním soudu, odmítl.

2

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. ledna 1997 JUDr. Vladimír P a u 1 soudce zpravodaj