Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 309/96

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti P.D., zastoupeného advokátem Mgr. M.Z., o ústavní stížnosti proti NSZ v B., a Vrchnímu soudu v Olomouci,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítal porušení d (dále jen " ") a Mezinárodní úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a na odůvodnění své ústavní stížnosti uvedl, že v roce 1986 udržoval intimní poměr se slečnou I.V., které se dne x. y. 1987 narodil syn P., k němuž dobrovolně své otcovství prohlášením učiněným do protokolu před Okresním soudem v Olomouci uznal. Protože v roce 1991 začal mít o svém otcovství pochybnosti a byl vypracovaný znalecký posudek, který prokázal, že nemůže být otcem nezletilého P., zaslal 19. 11. 1991 podnět GP České republiky k popření jeho otcovství dle zákona o rodině. Dopisem ze dne 6. 5. 1993, pod sp. zn. , byl jeho podnět odložen, když nebyly shledány důvody pro podání žaloby u soudu. Dne 19. 5. 1995 tento podnět adresovaný NSZ zopakoval, avšak přípisem ze dne 17. 5. 1996, pod sp. zn. NZc 614/95, mu bylo sděleno, že ani tento orgán neshledal, že je dán zájem společnosti na popření jeho otcovství k nezletilému P. Toto sdělení NSZ potom stěžovatel napadl správní žalobou u Vrchního soudu v Olomouci, avšak Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 10. 9. 1996, sp. zn. , řízení zastavil, když dospěl k závěru, že s ohledem na ustanovení NSZí není orgánem veřejné správy ve smyslu a 2 , a rovněž dovodil, že správní žalobou napadené sdělení NSZ nesplňuje podmínku, že jde o rozhodnutí. Jak sdělení NSZ, tak usnesení vrchního soudu potom stěžovatel označil za zásahy orgánů veřejné moci, v jejichž důsledcích je a bude považován za otce nezletilého P., a to bez jakéhokoliv biologického základu a pokrevní příbuznosti. Že státní zastupitelství rozhodovalo jakožto orgán státní správy, pak dovozoval zejména ze systematiky y. Konečně ve své ústavní stížnosti zpochybnil zákonnou úpravu popření otcovství obsaženou v zákoně o rodině, a to zejména s ohledem na Úmluvy, který neomezuje uplatnění práva na soudní ochranu žádnou lhůtou, jak činí u popření otcovství naše právní úprava. V této souvislosti poukázal i na č1. 7 Úmluvy o právech dítěte, která zaručuje každému dítěti právo znát své rodiče.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele spolu s usnesením Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. , a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná. Jak již bylo judikováno jak Ústavním soudem ČSFR, pod

sp. zn.

, tak Ústavním soudem ČR, pod

sp. zn.

; ; , není podnět sám, a to i k návrhu dle zákona o rodině, prostředkem na ochranu práva poskytnutý stěžovateli, tak jak má na mysli v ustanovení , proto také není ani způsob, jakým byl vyřízen, nejen zásahem orgánu veřejné moci, ale i stanoveným postupem dle y. Jinými slovy, jestliže y, kterého se stěžovatel dovolává, upravuje právo každého domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a zákon o rodině upravuje, resp. stanoví postupy pro stěžovatele v ustanovení a nikoliv v ustanovení uvedeného zákona, nemohlo být posouzením podnětu k návrhu dle zákona o rodině dotčeno uvedené základní právo stěžovatele. V podstatě ze stejných důvodů nemohlo být dotčeno ani právo dle Úmluvy, v němž se zakotvuje právo každého na to, aby jeho záležitost byla projednána soudem, zejména jestliže to byl stěžovatel, který svého práva dle zákona o rodině nevyužil, což se nyní snaží dohnat dovozováním povinnosti státního zástupce (dříve GP) podat návrh dle zákona o rodině. Protože napadené usnesení vrchního soudu, v němž se dovozuje, že vyřízení podnětu státním zastupitelstvím není rozhodnutím orgánu veřejné správy, ve své podstatě jen reflektuje důsledek předeslaného názoru Ústavního soudu o tom, že podnět není prostředkem ochrany práv, který zákon stěžovateli přiznává (mimo uvedené také pro jeho opakovatelnost), v důsledku čehož nelze ani způsob jeho vyřízení považovat za zásah orgánu veřejné moci dle , nezbylo než návrh dle ustanovení , o Ústavním soudu, odmítnout jako zjevně neopodstatněný, neboť chybí zásah orgánu veřejné moci jakožto podmínka pro řízení o ústavní stížnosti plynoucí z a násl.

Ohledně zpochybňované úpravy, obsažené v zákona o rodině, a týkající se 6 měsíční lhůty pro popření otcovství, Ústavní soud uvádí, že i v případě přijetí ústavní stížnosti by nebylo lze postupovat dle , tj. řízení o ústavní stížnosti, přerušit a postoupit plénu návrh na

zrušení zákona o rodině, neboť předpokladem postupu dle ustanovení i 1 je, že ustanovení zákona o rodině bylo aplikováno v napadeném rozhodnutí vrchního soudu.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

soudce zpravodaj

V Brně dne 9. 1. 1997