Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 55/96

Sp. zn.

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatelky J.V., důchodkyně, zastoupené advokátem JUDr. J.A., o návrhu ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 11. 1995, sp. zn. ,

t a k t o

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě ní :

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 11. 1995, sp. zn. , kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Prostějově , čj. - 31, ve spojení s doplňujícím rozsudkem téhož soudu ze dne 27. 7. 1995, čj. - 46, kterým byl zamítnut návrh stěžovatelky na zrušení části kupní

1

smlouvy uzavřené dne 3. 8. 1964 mezi O.P., jako prodávajícím a F.D. a F.D., jako kupujícími, sepsané u Státního notářství v P. pod čj. 4 N 729/64, registrované Státním notářstvím dne 4. 10. 1964 pod č. reg. RI 149/64, v níž O.P. převedl na F. a F.D. pozemky zapsané na part. č. 237, 299/1, 462, 671, 851, 145/2, 217 v katastrálním území D. Zamítnut byl též návrh, aby manželé D. byli povinni stěžovatelce uhradit cenu pozemku parc. č. 182 v katastrálním území D.; doplňujícím rozsudkem pak byl zamítnut návrh, aby manželé D. byli povinni stěžovatelce uhradit cenu pozemků parc. č. 237, 299/1, 462, 671, 851, 145/2, 217 a 182 v katastrálním území V., a to podle cenových předpisů platných ke dni 24. 6. 1991, a uhradit i náklady předmětného řízení.

V ústavní stížnosti stěžovatelka zejména argumentuje tím, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces v řízení před soudy obou stupňů. Soud se podle ní dostatečně nevypořádal se zjištěním skutkového stavu věci, neprovedl všechny důkazy stěžovatelkou navrhované, nezamýšlel se nad pravou vůlí otce stěžovatelky O.P., pokud se jednalo o převedení pozemků na manžele F. a F.D. Tyto pozemky byly podle stěžovatelky převedeny bezplatně jako dar, byť není uvedena darovací doložka; soud si měl zjistit cenu prodávaného domu a zahrad v době převodu dle předmětné kupní smlouvy a z toho vyvodit úplatnost, resp. bezúplatnost či darování předmětných pozemků. Soud se dále nezabýval ve smlouvě uvedeným odhadem MNV D., ani otázkou platnosti samotné smlouvy, s přihlédnutím k rozporům ve výměrách pozemků. Nesprávně vyhodnotil i stav tísně u otce stěžovatelky.

Na výzvu ústavního soudu se vyjádřil k věci Krajský soud v Brně. Ten konstatoval, že soudem prvého stupně bylo provedeno dostatečné dokazování, provedené důkazy byly náležitě zhodnoceny

2

a odvolací soud se s rozhodnutím soudu prvého stupně plně ztotožnil. Hodnocení důkazů je právem i povinností soudu a podle ustanovení se vychází ze zásady volného hodnocení důkazů. Jen soudu přísluší rozhodnout o tom, které důkazy provede a které nikoliv ( a 2 ). Vytýká-li se soudu, že důkazy hodnotil formálně, tj. aniž se zamýšlel nad skutečnou vůlí jejího otce, pak s ohledem na skutečnost, že otec stěžovatelky již nežije a nemůže pohnutky svého jednání blíže osvětlit, nelze jeho právním úkonům přikládat jiný význam než ten, který byl písemně projeven. I kdyby však otec stěžovatelky měl při uzavírání smlouvy jinou představu, než kterou projevil písemně a nijak ji navenek neprojevil, jednalo by se o mentální rezervaci čili skrytou výhradu, která je ve vztahu k platnosti učiněného právního úkonu právně irelevantní.

Podle ústavního , y, je Ústavní soud ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Podle y ČR Ústavní soud rozhoduje také o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod a činí tak zejména tehdy, došlo-li k porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y.

Pokud jde o ústavní právo stěžovatelky, je namítáno porušení práva na spravedlivý proces, čemuž odpovídají ustanovení y ČR a d. Podle y ČR jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Podle d se každý může domáhat stanoveným způsobem svého práva u nezávislého soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.

Porušení těchto ústavních práv stěžovatelky soudce zpravodaj nezjistil. Skutečnost, že soudy zaujaly jiný právní názor než

3

stěžovatelka, neznamená automaticky, že došlo k porušení stěžovatelčiných práv. Řízení o stěžovatelkou vznesených nárocích byla řádně projednána u soudu první instance i u soudu odvolacího. Ani vrchní soud neshledal v této právní věci stěžovatelky a v rozsudku Krajského soudu v Brně takové důvody, aby připustil dovolání.

Soudce zpravodaj proto musel konstatovat, že postupem ani rozhodnutími obou soudů nebyla porušena ústavní práva stěžovatelky, když byla zamítnuta její žaloba na zrušení části kupní smlouvy ze dne 3. 8. 1964 a další nároky s tím spojené, a musel dospět k závěru, že byl podán návrh ústavní stížnosti zjevně neopodstatněné.

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků svým usnesením podle , o Ústavním soudu, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

á

V Brně dne 31. prosince 1996 JUDr. Vladimír P a u 1

soudce zpravodaj