Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 293/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 17.12.1996 soudcem zpravodajem JUDr.Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti Ing. M.N., zastoupeného advokátem JUDr. J.S., proti rozhodnutí - F.ř. pro město P., ze dne 2.10.1995, čj. FŘ-6784/1/95 ve spojení s rozhodnutím F.ú. P., ze dne 18.10.1994, čj. FÚ 7/185528/1/94/Ze, t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Soudce zpravodaj podle ust. návrh odmítl, neboť se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud ČR obdržel dne 6.12.1995 stížnost, která směřovala proti dvěma pravomocným rozhodnutím F.ú., a to proti rozhodnutí tohoto úřadu ze dne 7.9.1994,

1

čj. FÚ 7/185462/94/Ze, potvrzené rozhodnutím F.ř., ze dne 2.10.1995, čj. FŘ-6783/1/95, a proti rozhodnutí F.ú., ze dne 18.10.1994, čj. FÚ 7/185528/1/94/Ze, potvrzené rozhodnutím F.ř. pro P., ze dne 2.10.1995, čj. FŘ-6784/1/95. Dále navrhoval, aby Ústavní soud ČR uložil F.ú. pokračovat ve správním řízení a vyřešit obě žádosti stěžovatele o stanovení záloh na rok 1993 tak, aby výše zálohové povinnosti odpovídala skutečné daňové povinnosti uvedené v daňovém přiznání za rok 1993.

Dne 16.1.1996 obdržel stěžovatel i jeho právní zástupce výzvu k odstranění vytčených vad podání.

Zejména byl stěžovatel upozorněn na skutečnost, že ve smyslu ust. , 4 , v návaznosti na ust. citovaného zákona, je nutné k ústavní stížnosti doložit rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, s vyznačením doložky nabytí právní moci.

K odstranění vad byla stěžovateli poskytnuta 15 denní lhůta. Dne 17.4.1996, tedy mimo lhůtu stanovenou pro odstranění vad podání, obdržel soudce zpravodaj doplnění návrhu, označené jako "zúžení rozsahu stížnosti". V tomto doplnění návrhu stěžovatel uvedl, že nadále trvá na projednání pouze rozhodnutí F.ř., ze dne 2.10.1995, čj.FŘ-6784/1/95, ve spojení s rozhodnutím F.ú., ze dne 18.10.1994, čj. FÚ 7/185528/1/94/Ze.

Stěžovatel tedy žádá o zrušení rozhodnutí, kterým byla zamítnuta jeho žádost o stanovení zálohy na DPFO za I. čtvrtletí roku 1994 (k 31.3.1994) jinak, dle ustanovení zák., o správě daní a poplatků. V odůvodnění návrhu uvedl, že povinnost zaplatit čtvrtletní zálohu na daň za rok 1993 mu vznikla na základě příjmů dosažených v roce 1992. Vznikem

2

konkurenčního prostředí v následujícím roce se ukázalo, že dosažené příjmy zdaleka nebudou dosahovat výše předpokládané zálohou a že tedy zaplacením nepřiměřeně vysokých záloh by navrhovateli vznikl roční přeplatek v částce cca 429 000,-Kč.

Za nezaplacení čtvrtletních záloh bylo stěžovateli vyúčtováno penále.

Navrhovatel se domnívá, že použitím diskreční pravomoci finančním úřadem vzniká tomuto orgánu pravomoc rozhodovat, bez povinnosti vydané rozhodnutí patřičně odůvodnit.

Stěžovatel uvádí, že použitá ustanovení zákona o správě daní a poplatků (, ve znění pozdějších změn a doplňků), mají takové účinky, které porušují stěžovatelovo právo na majetek a zasahují rovněž do ústavního práva na rovnost lidí v důstojnostech a právech.

Ve svém podání rovněž uvádí, že rozhodující finanční úřad nesprávně aplikoval ust.

Současně se zrušením napadeného rozhodnutí požaduje navrhovatel, aby Ústavní soud ČR uložil F.ú. pokračovat ve správním řízení a vyřešit žádost Ing. M.N., o stanovení jiných záloh na rok 1994 takovým způsobem, aby výše zálohové povinnosti odpovídala skutečné poslední známé daňové povinnosti z předchozího roku 1993, která v době vydání výše napadeného rozhodnutí byla již známa, a nikoli z formální daňové povinnosti z roku 1992.

Podaná stížnost vykazuje zjevné rozpory pokud se týká petitu návrhu a jeho odůvodnění. Stěžovatel sice žádá zrušení napadeného rozhodnutí, kterým nebylo vyhověno jeho žádosti o stanovení zálohy jinak, ve smyslu ust. , ve znění pozdějších předpisů, ale nikoli z důvodu nezákonnosti tohoto rozhodnutí, nýbrž z toho důvodu, že rozhodující finanční

3

úřad využil svého práva volného uvážení a rozhodl v souladu se zněním

V odůvodnění návrhu však stěžovatel polemizuje jak se zněním již zrušeného ustanovení , tak i s dosud platným ust. téhož zákona, aniž navrhuje Ústavnímu soudu ČR postup ve smyslu Z textu podání dále vyplývá, že k porušení shora uvedených základních práv a svobod došlo aplikací příslušných ustanovení , ve znění platném v roce 1993, kdy došlo ke vzniku daňové povinnosti navrhovatele. Navíc se navrhovatel domnívá, že účinek těchto zákonných ustanovení je v přímém rozporu s právy stěžovatele zaručenýchu ad.

Nelze jistě hovořit o porušení práva vlastnit majetek tam, kde správní orgán rozhodl v souladu se zákonem a možnostmi, které mu zákon ukládá jako zástupci státu při výkonu správy na úseku daní a poplatků. Pokud se týká tvrzeného porušení práva stěžovatele na rovnost lidí v důstojnostech a právech, je nutné konstatovat, že finanční úřad zde reprezentuje stát a nelze v takovém případě srovnávat postavení obou subjektů ve správním řízení jako rovné či adekvátní.

Závěrem je nutno připomenout, že obecné soudy mohou v případě přezkoumávání napadených správních rozhodnutí podle ust. zkoumat pouze zákonnost těchto rozhodnutí, nikoli však volnou úvahu tohoto orgánu, provedenou v mezích zákonného zmocnění.

Pokud se týká druhé části petitu návrhu, nemůže Ústavní soud ČR ukládat povinnosti tak, jak to ve svém podání uvádí stěžovatel. Podobné omezování pravomoci finančního úřadu by bylo protizákonné.

Ze shora uvedených důvodů proto soudci zpravodaji nezbylo

než stížnost jako zjevně neopodstatněnou, o d m í t n o u t .

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 17.12.1996 JUDr. Antonín Procházka

soudce zpravodaj

5