Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 227/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 4.12.1996 soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti PhDr. Z.B., zastoupeného advokátem JUDr. J.H., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21.6.1995, čj. -57, takto:

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Soudce zpravodaj návrh podle ust. odmítl, neboť jde o podání zjevně neopodstatněné.

Dne 14.9.1995 obdržel Ústavní soud České republiky návrh, který směřoval proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21.6.1995, čj. -57, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ve výrocích o zamítnutí žaloby, změna oproti výroku soudu prvního stupně nastala v povinnosti zaplatit náklady řízení a soudní poplatek.

Tímto rozhodnutím byla potvrzena skutečnost, že byl pravomocně zamítnut návrh žalobce (stěžovatele), aby žalovaný dr. P.S. byl uznán povinným vydat žalobci (stěžovateli)

1

id. 9/20 domu čp. 714 s pozemky p.č. 718/ a 921 kat.území a obec P., nebo aby soud nahradil souhlas žalovaného z dohodou na vydání těchto nemovitostí.

Stěžovatel ve svém návrhu uvádí, že podstatou sporu je otázka, kdo z účastníků předcházejících občansko-právních řízení je skutečně oprávněnou osobou podle z.č. , ve znění novel.

Obecné soudy ve svých řízeních dospěly k závěru, že předmětné věci přešly na stát v rozhodném období na základě z.č. , tj. na základě odmítnutí dědictví v dědickém řízení, učiněného v tísni.

Podle ust. (platného v době smrti zůstavitele) se na dědice, který dědictví odmítl, hledí, jakoby se smrti zůstavitelovy nedožil. Za použití je nutné proto dojít k jednoznačnému závěru, že není rozhodné, v jakém pořadí oprávnění dědicové dědictví odmítli, neboť zde nedošlo k nabytí dědictví dědici smrtí zůstavitele.

Oprávněnou osobou se stala na základě ust. , ve znění změn a doplňků, M.J., dcera zůstavitele. Ta před svou smrtí dne 27.6.1991 uplatnila nárok, výzvou k vydání nemovitostí, ve smyslu ust. 5 odst.1

Její smrtí se stal uplatněný nárok předmětem dědictví a do práv M.J. tak mohl vstoupit jen její dědic.

Ústavní soud se necítí povolán podrobně přezkoumávat veškerá tvrzení, uvedená v průběhu předchozích řízení před obecnými soudy, neboť jak již několikrát judikoval, není běžnou třetí soudní instancí v systému soudnictví ČR.

2

Zaměřil se ve svých závěrech zejména na tvrzená porušení základních práv a svobod, zaručených u ČR a d (dále jen ).

Stěžovatel uvedl ve svém podání, že napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze bylo porušeno jeho právo vlastnit majetek a skutečnost, že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a požívá stejné ochrany. Dědění se zaručuje d.

Podle předcházejících skutkových a právních závěrů nebyl citovaný článek y porušen, protože stěžovatel v době podání ústavní stížnosti, a to vč. řízení jí předcházející, nebyl vlastníkem požadovaných nemovitostí. Nemohlo tedy dojít k porušení citovaného č1.11 odst.1 y, neboť ten chrání vlastnické právo již existující a nikoli jen tvrzený nárok na ně (viz nálezy publik. pod č.41 str. 295 svazek 3, ročník 1995-I díl. Sbírky nálezů a usnesení ÚS ČR a č. 18 str. 241, svazek 2, ročník 1993-94- II. díl Sbírky nálezů a usnesení ÚS ČR.

Soudce zpravodaj neshledal rovněž porušení č1.95, odst.1 y ČR, protože Ústavní soud ČR nezkoumá celkovou zákonnost napadeného rozhodnutí, ale zabývá se tvrzeným porušením ústavněprávních principů dané věci.

Nelze se ztotožnit s názorem stěžovatele, že došlo k porušení y ČR tím, že soudem byl přiznán nárok na majetek jinému účastníku řízení, než stěžovateli. Rozdílná interpretace příslušných ustanovení soudem nezakládá ještě citované porušení y.

Ústavní soud sice není vázán skutkovými zjištěními učiněnými obecnými soudy v předchozích řízeních, a tím i vyvozenými právními závěry, ale je povinen respektovat nezávislost soudů i princip volného hodnocení důkazů, a to i v případě, že by se

s takovými závěry zcela neztotožňoval, to vše za předpokladu, že

3

4

rozhodnutím soudu, napadeného ústavní stížností, nebyla porušena základní práva a svoboda stěžovatele zaručená ústavní zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y.

Obecné soudy ve svých rozhodováních rozhodly ve smyslu , pokud přisoudily dr. P.S. nárok na uzavření dohody o vydání věci z titulu oprávněné osoby.

Závěrem tedy soudci zpravodaji nezbylo, než konstatovat, že podanou ústavní stížnost je nutno jako neopodstatněnou odmítnout.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky se nelze odvolat.

V Brně dne 4.12.1996 JUDr.Antonín Procházka

soudce zpravodaj

4