Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 25/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 18.11.1996 soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti MUDr. H.F., zastoupené advokátem JUDr. J.S., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 3.8.1995, čj. 40 o 267/95-74, t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Soudce zpravodaj podle ust. 43 odst. 1 písm. c) , návrh odmítl, neboť se jedná o podání zjevně neopodstatněné.

Ústavní soud obdržel dne 26.1.1996 ústavní stížnost MUDr.H.F. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 3.8.1995, čj. -74, který potvrdil rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 1. 12. 1994, čj.11 C 213/93-44, v napadené části, a to ve druhém a třetím odstavci výroku tak, že stěžovatelka byla zavázána zaplatit protistraně částku 252 700, Kč.- a na náhradě nákladů řízení částku 24 448,-Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále bylo přiznáno navrhovateli na nákladech odvolacího řízení 13 819,90 Kč splatných do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta navrhovatele.

1

Navrhovatelka se domnívá, že oba obecné soudy při svém rozhodování vzaly v úvahu pouze důkazy navrhované ve sporu protistranou. Domnívá se, že nelze přihlédnout pouze k písemným důkazům, provedeným v důkazním řízení, když tyto jsou obsahově nesprávně a neurčité.

V průběhu řízení před obecnými soudy tak podle názoru stěžovatelky došlo k porušení ,2 č1.37 odst.3, č1.38 odst.2d a č1.6 odst.1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Tvrzená porušení představují:

- porušení práva, podle kterého se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu (č1.36 odst. 1 ); takové porušení práva soudce zpravodaj neshledal, neboť stěžovatelce nebyla odepřena možnost domáhat se svého práva u soudů, jejichž nezávislost a nestrannost nijak nezpochybňovala,

- porušení práva na soudní přezkum orgánu veřejné správy zde není možné, neboť v projednávané věci k rozhodnutí orgánu veřejné moci vůbec nedošlo (č1. 36 odst. 2),

- porušení zásady rovnosti účastníků řízení spatřuje navrhovatelka zřejmě v situaci, kdy soudy dospěly ve svých hodnoceních provedených důkazů k závěrům, které daly za pravdu argumentaci navrhovatele a nepřihlédly k tvrzením stěžovatelky(čl. 37 odst. 3).

I když Ústavnímu soudu ČR nepřísluší hodnotit "hodnocení důkazů" provedených obecnými soudy, soudce zpravodaj se zcela ztotožnil s právními názory obecných soudů, neboť skutková zjištění těchto soudů považuje za dostatečná, aby je opravňovala k učiněným závěrům.

Namítané porušení práva občana, aby jeho věc byla projednávána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všech prováděným důkazům, stěžovatelka

2

nijak blíže nespecifikuje. Právní věc byla projednávána bez zbytečných průtahů a stěžovatelce byla v průběhu řízení nepochybně dána možnost se vyjádřit k prováděným důkazům. Pokud se týká uváděného Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je obsah tohoto ustanovení úmluvy zahrnut již v dříve citovaných ustanoveníy.

Soudce zpravodaj se domnívá, že projednávaná věc nebyla právně složitá, takže nebylo nutné postupovat ve smyslu Posuzovaná právní věc nebyla rozhodně zásadního významu, neboť je třeba rozlišit úpravu smluvní pokuty obsaženou v od úpravy provedené v obchodním zákoníku, který je ve vztahu k dříve jmenovanému lex specialis. Pouze v tomto zákoníku má soud moderační právo snížit smluvní pokutu v případě, že se její výše jeví jako neúměrná.

Ze všech shora uvedených důvodů proto soudci zpravodaji nezbylo, než návrh jako zjevně neopodstatněný

- o d m í t n o u t -.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky se nelze odvolat.

V Brně dne 18.11.1996 JUDr.Antonín Procházka

Soudce zpravodaj