Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 182/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 4.11.1996 soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti Ing. V.Č., zastoupeného advokátkou JUDr. M.N., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4.4.1995, sp.zn. , za účasti vedlejších účastníků O.ú. N., pozemkového úřadu, ZD, rovněž PF ČR, dále pak B.Š. a M.S., spojené s návrhem na zrušení čl. II. odst. 2 písm. a) odst. 3 písm.a) , t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Soudce zpravodaj podle ust., f) návrh odmítl, neboť se jedná o návrh zjevně neopodstatněný a nepřípustný.

Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 29.6.1995 domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4.4.1995, sp.zn. , kterým bylo potvrzeno rozhodnutí O.ú. N., pozemkového úřadu ze dne 15.6.1994, čj. PÚ/785/94-Dr, kterým bylo rozhodnuto podle zák. , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému

1

zemědělskému majetku, že B.Š., je vlastníkem pozemků v obci P. a k.ú. Z. tak, jak byly uvedeny ve druhém odstavci výroku tohoto rozhodnutí.

Současně s ústavní stížností podal stěžovatel návrh na zrušení ust. čl. II odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) , kterým se mění a doplňují předpisy o nabývaní a pozbývání československého státního občanství.

K výzvě Ústavního soudu podáním ze dne 28.8.1995 doplnil stěžovatel ústavní stížnost o odůvodnění návrhu na zrušení citovaných ustanovení a dalším podáním ze dne 6.11.1995 poslal opravenou plnou moc své právní zástupkyně spolu s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 4.4.1995, sp.zn. , doplněným o doložku nabytí právní moci.

Ústavní soud byl nucen nejprve zkoumat, zda je nutno řízení přerušit a stížnost postoupit plénu Ústavního soudu, které jediné je oprávněno rušit stěžovatelem navrhovaná ustanovení zákona, v daném případě ust. čl. II odst. 2 písm. a) a 3 písm. a) ( ).

Ve smyslu ust. je možno podat spolu s ústavní stížností návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jeho jednotlivých ustanovení, jestliže jejich uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, když podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle č. 10y, popř. se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.

V rozsudku Krajského soudu, jehož zrušení se stěžovatel domáhá, nebylo k problematice vůbec přihlédnuto a nebyl ani tento zákon podkladem rozhodnutí či jeho odůvodnění. Uvedený byl vtělen do , který byl jako celek zrušen

2

V dané situaci tedy soudci zpravodaji nezbylo, než návrh na zrušení citovaných ustanovení shora uvedeného návrhu odmítnout jako nepřípustný ve smyslu , neboť jednotlivá ustanovení tohoto zákona, jejichž zrušení bylo navrhováno, pozbyly ještě před doručením návrhu k Ústavnímu soudu platnosti.

Nesplňuje tedy ústavní stížnost zákonnou podmínku pro posouzení ústavnosti zákona nebo jeho části, jehož zrušení se stěžovatel domáhá. V této věci není tedy možno jednat.

V přezkumném řízení Krajský soud v Praze zkoumal, zda otec stěžovatele V.Č., řádně a včas uplatnil nárok na vydání předmětných nemovitostí podle , ve smyslu jej doplňujících zákonných doplňků (dále jen zákon o půdě) ve vztahu k žalobnímu návrhu stěžovatele, který se domáhal žalobou uznání, že je oprávněnou osobou ve smyslu zákona o půdě.

V této věci krajský soud řádně zkoumal všechny uváděné důkazy a tím, že potvrdil rozhodnutí O.ú. N., pozemkového úřadu, současně potvrdil, že otec stěžovatele řádně a včas své nároky neuplatnil a stěžovatel, že není oprávněnou osobou ve smyslu § 4 odst.4 zákona o půdě.

Ústavní soud ČR není odvolací instancí a pokud se týká hodnocení důkazů, postupuje podle , kdy k novému hodnocení přistupuje pouze v případech, potřebuje-li je ke zjištění skutkového stavu.

Stěžovatel neuvedl ve své stížnosti žádnou novou skutečnost, kterou by byl soud v přezkumném řízení neposoudil. Proto ani Ústavní soud nehodnotil znovu důkazy a ztotožnil se s právními závěry soudu, který postupoval v souladu se

Sb. o půdě. Současně stěžovatel neuvedl jedinou skutečnost, kterou by odůvodnil své tvrzení, že rozhodnutím soudu byl porušen čl. 1

3

a d. K takovému porušení základních práv nedošlo.

Tvrzený rozpor a nesprávná aplikace je uveden rovněž nesprávně, neboť vynechává podstatnou zákonnou podmínku ústního podání, tj. podání do protokolu, která nebyla splněna.

Protože návrh stěžovatele je zjevně neopodstatněný a nepřípustný, byl nucen soudce zpravodaj jej podle ust. § 43 odst. 1 písm. c) a f)

o d m í t n o u t .

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu České republiky se nelze odvolat.

V Brně dne 4.11.1996 JUDr.Antonín Procházka

soudce zpravodaj

4