Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 125/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V.K., zastoupené advokátkou JUDr. J.T., proti odpůrcům Nejvyššímu soudu ČR, Krajskému soudu v Českých Budějovicích a Okresnímu soudu v Písku, za účasti vedlejšího účastníka D, mimo ústní jednání dne 22. 10. 1996 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění :

Podáním ze dne 6. 5. 1996, které bylo doručeno Ústavnímu soudu ČR dne 7. 5. 1996, domáhala se stěžovatelka u Ústavního soudu procesního postupu, kterým by bylo uloženo vedlejšímu účastníkovi nahradit náklady ve výši 1 450 183 Kč, a to formou vydání platebního rozkazu.

Předmětné podání stěžovatelky nesplňovalo náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem ČR, stěžovatelka rovněž nebyla zastoupena advokátem pro řízení před Ústavním soudem ČR, byly jí tyto vady podání vytknuty dopisem ze dne 15. 5. 1996 a k odstranění vad podání jí byla určena 30 denní lhůta. Ve

1

stanovené lhůtě pak bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatelky, označené jako doplnění ústavní stížnosti, zpracované již advokátkou stěžovatelky; tímto podáním byly odstraněny vady vytknuté původnímu podání. V takto doplněné ústavní stížnosti stěžovatelka její odůvodnění rozvedla tak, že postupem obecných soudů bylo porušeno její základní právo zakotvené v a 2 odst. 1d a Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Porušení svého základního práva spatřuje stěžovatelka v tom, že obecné soudy nevyhověly části jejího žalobního žádání a nepřiznaly jí náhradu za znehodnocené nemovitosti ve smyslu ust. , ve znění , ve výši 635 566,85 Kč. Podle přesvědčení stěžovatelky obecné soudy nesprávně hodnotily předložené důkazy (což mělo vliv na nestranný a spravedlivý průběh procesu), v čemž nadto stěžovatelka spatřuje porušení úst. a d; navrhla proto, aby Ústavní soud rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 1996, čj. , Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 3. 1993, čj. -41, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 11. 1992, čj. -33, zrušil.

Ústavní soud se předně zabýval opodstatněností ústavní stížnosti. Jak z obsahu právním zástupcem stěžovatelky doplněného podání, tak z předložených kopií napadených rozhodnutí ( ) je zřejmé, že ústavní stížnost je opřena o důvody zcela totožné s těmi, které byly uplatněny již v původním řízení před obecnými soudy, zejména pak v rámci dovolání k Nejvyššímu soudu ČR; s nimi se však obecné soudy způsobem zcela dostatečným vypořádaly ( ). Je tedy ústavní stížnost založena na pouhé polemice s právními závěry soudů obecných.

Ústavní soud již dříve ve svých rozhodnutích vyložil, za jakých podmínek se cítí oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti soudů obecných, případně kdy shledává svoji pravomoc

2

hodnotit způsob, jakým obecné soudy hodnotí důkazy v řízení před těmito soudy. Zásadám v judikatuře Ústavního soudu vyloženým však požadavek stěžovatelky, totiž aby ústavní soud opětovně zhodnotil skutková zjištění a právní závěry obecných soudů, očividně nevyhovuje a pouhá její polemika s právními závěry soudů obecných, zejména se závěry soudu dovolacího (ve vztahu k výkladu ustanovení ), není s to naplnit zákonné znaky zásahu orgánů veřejné moci do základních práv (svobod) stěžovatelky, jak tyto jsou zaručeny ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR.

Z těchto důvodů jeví se posuzovaná ústavní stížnost jako neopodstatněná, přičemž zjevnost této neopodstatněnosti [ ] plyne jak z povahy těchto důvodů, tak i z ustálené judikatury Ústavního soudu.

Nezbylo proto než o podané ústavní stížnosti rozhodnout, jak z výroku tohoto usnesení je patrno [ ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 22. 10. 1996

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu