Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 266/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele F., a. s. v likvidaci, zastoupeného advokátem JUDr. K.K., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. , ze dne 22. 8. 1995, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníka řízení a F.ř. v Ú., jako vedlejšího účastníka řízení,t a k t o :

Návrh s e o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel se svým včas podaným návrhem domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. , ze dne 22. 8. 1995. Podle navrhovatele byl tímto soudním rozhodnutím porušen d (dále jen), a to tím, že Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu, kterou se navrhovatel domáhal zrušení rozhodnutí F.ř. v Ú., ze dne 13. 10. 1994, zn. 21359/120/94, a dodatečného platebního výměru č. 6/7/92 ze dne 20. 9. 1993, čj. 1-1915/7/93 F.ú. ve F.

1

Krajský soud v Ústí nad Labem v rámci správního přezkumu podle hlavy druhé, páté části , dovodil, že napadené pravomocné správní rozhodnutí je v souladu se zákonem, a proto žalobu ve smyslu ustanovení zamítl. Podstatou správního řízení bylo zjištění nedostatků ve vedení účetnictví navrhovatele a v důsledku toho vydání dodatečného platebního výměru o důchodové dani ve výši 371 086 600,- Kčs na základě , ve znění novel.

Ústavní stížnost vytýká rozhodnutí obecného soudu, že se nezabýval rozporem mezi názorem znalce z oboru účetnictví a auditora na straně jedné a názory finančních úřadů obou stupňů na straně druhé. V tomto směru je obecnému soudu dále vytýkáno, že ač sám nemá potřebné odborné znalosti, hodnotil faktickou a právní kvalitu různých účetních dokladů a smluv. V tomto směru podle tvrzení stěžovatele nepostupoval obecný soud v souladu s obsahem hlavy pátéy. Podle názoru navrhovatele měl obecný soud osvětlit tyto rozpory pomocí znalců z daného oboru. Tím obecný soud porušil podle stěžovatele y, tedy právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Z písemného vyjádření Krajského soudu v Ústí nad Labem vyplynulo, že tento obecný soud dospěl v řízení k závěru, že není třeba aplikovat odborné znalosti z oboru účetnictví, neboť zkrácení na svých právech spatřoval navrhovatel výlučně v neodůvodněném zvýšení nákladů a snížení výnosů pro rozpor s právními předpisy, a to ve třech konkrétních případech, jež jsou specifikovány i v obsahu ústavní stížnosti. V tomto směru pak zjistil, že úpravy daňového základu podle zák. o důchodové dani byly provedeny v souladu se zjištěným stavem věci i se zákonem, a proto vynesl zamítavé rozhodnutí.

Vedlejší účastník řízení, F. ř. v Ú., v písemném vyjádření k ústavní stížnosti rovněž navrhl její zamítnutí. V tomto písemném vyjádření je zdůrazněno, že navrhovatelem předložené účetnictví bylo správcem daně shledáno jako zcela v nepořádku. Proto nezbylo než postupovat dle , ve znění novel, neboť základem daně byl zisk zjištěný z předloženého účetnictví. V tomto směru pak dále vedlejší účastník opakuje své závěry z řízení před obecným soudem ohledně částky 59 000 000 ,- Kčs uhrazené na základě smlouvy, tudíž nezbytnost jejího uvedení v rámci tržeb obchodní společnosti. Dále poukazuje na dodávku drahých kamenů, která rovněž s ohledem na vystavenou fakturu zvyšuje navrhovatelovy výnosy. Konečně uvádí, že výdaje na údržbu, technický servis a na vrtulníky nejsou zohlednitelné vzhledem k tomu, že vlastníkem vrtulníků se navrhovatel nikdy nestal.

Z přiložených příloh ústavní stížnosti, jakož i z připojených spisů jednak správních orgánů, jednak obecného soudu, Ústavní soud zjistil, že skutečnosti tvrzené navrhovatelem v obsahu ústavní stížnosti uváděl již v rámci správního odvolacího řízení a následně i v rámci správního přezkumu prováděného obecným soudem.

Podstatou ústavní stížnosti je navrhovatelův odlišný právní názor na posouzení podstaty jeho žaloby uplatněné podle hlavy druhé, páté části Navrhovatel nesouhlasí v tomto směru s právním posouzením obecného soudu, které opřel obecný soud o ustanovení V této souvislosti je nutno poukázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu ČR, navazující na judikaturu Ústavního soudu ČSFR (srov. např.

ÚS ČR a Rč. 13/1993 Sbírky usnesení a nálezů S ČSFR), podle níž nesprávné právní posouzení nemůže být samo o sobě důvodem ke zrušení rozhodnutí Ústavním soudem.

Ústavní soud navíc poukazuje na to, že sdílí názor krajského soudu o podstatě žaloby uplatněné podle hlavy druhé, páté části

3

V daném řízení se jednalo o žalobě na zrušení rozhodnutí správního orgánu vydaného na základě zákona o důchodové dani (tj. , ve znění novel) za zdaňovací období roku 1992. Důkazním prostředkem hospodářského výsledku byla daňová kontrola provedená F.ú. ve F., kterou žaloba jako celek nenapadala. Výtky žaloby směřovaly pouze k otázce neodůvodněného zvýšení nákladů a snížení výnosů pro rozpor s právními předpisy, a to ve třech konkrétních případech. Pro posouzení těchto tří okruhů nebylo nezbytně třeba odborné znalosti z oboru účetnictví, neboť v těchto třech okruzích šlo o posouzení právní. Přitom závěry obecného soudu z hlediska tohoto právního posouzení považuje Ústavní soud za správné a podložené shromážděnými důkazy.

Vzhledem k tomu, co je uvedeno shora, proto Krajský soud v Ústí nad Labem nepochybil, pokud žalobu ve smyslu ustanovení zamítl, čímž v žádném případě neporušil ustanovení y.

Z těchto důvodů proto Ústavní soud návrh navrhovatele ve smyslu ustanovení jako zjevně neopodstatněný odmítl.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné.

V Brně 23. října 1996 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu ČR