Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 274/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci ústavní stížnosti podané Ing. P.V., proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. Ovs 19/96/Št, ze 7. 10. 1996, kterým bylo rozhodnuto, že se nepřihlíží k podání Ing. P.V. ze dne 26. 9. 1996, za účasti Nejvyššího soudu České republiky jako účastníka řízení a ÚVK, jako vedlejšího účastníka řízení, mimo ústní jednání,

t a k t o

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel napadl ústavní stížností pravomocné rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. Ovs 19/96/§t, ze 7. 10. 1996, kterým bylo rozhodnuto, že se nepřihlíží k jeho podání k Nejvyššímu soudu ze dne 26. 9. 1996. Ústavní stížnost byla podána ústavnímu soudu osobně dne 11. 10. 1996. Byla proto podána včas. K ústavní stížnosti je přiložena plná moc pro advokáta JUDr. T.S. Jeho prostřednictvím však evidentně ústavní stížnost podána není, když je celá psána rukou a advokát JUDr. T.S. podání ani nepodepsal.

Bez ohledu na tyto vady Ústavní soud o této ústavní stížnosti rozhodl, aniž by vyzval stěžovatele k odstranění vad, neboť dospěl k závěru, že by to v daném případě nemohlo mít na výsledek řízení žádný vliv. Proto rozhodl, jak výše uvedeno, z následujících důvodů.

Ze stížnosti vyplývá, že Ind. P.V. byl odmítnut OVK, jako nezávislý kandidát pro volby do Senátu vyhlášené na dny 15. a 16. 11. 1996. Proti tomuto rozhodnutí se odvolal k ÚVK, která svým rozhodnutím ze dne 21. 9. 1996, č. j. ÚVK 260/96, rozhodnutí OVK potvrdila.

1

Stěžovatel proto využil možnosti dané mu ustanovením , o volbách do Parlamentu České republiky, a podáním učiněným telefaxem dne 26. 9. 1996 se obrátil na Nejvyšší soud České republiky s návrhem, aby bylo rozhodnutí č. j. ÚVK 260/96 vráceno ÚVK k úplnému projednání. Své podání učiněné telefaxem však ve stanovené lhůtě nedoplnil předložením jeho originálu, jak to vyžaduje ustanovení . Znovu se na Nejvyšší soud České republiky obrátil až 3. 10. 1996 s podáním, které opět nesplnilo požadované náležitosti.

Nejvyšší soud České republiky proto postupoval podle ustanovení , které stanoví, že k takovým podáním, "pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží." Tento postup Nejvyššího soudu stěžovatel ve své ústavní stížnosti napadl a navrhl, aby ústavní soud rozhodl o povinnosti Nejvyššího soudu "přihlédnout k podanému odvolání navrhovatelem a rozhodnout o něm tak, aby uchazeč o kandidování neztratil lhůtu možné registrace kandidáta."

Mezi stěžovatelem a Nejvyšším soudem České republiky přitom byla shoda co do skutkového stavu, tzn. že podání bylo učiněno telefaxem a došlo Nejvyššímu soudu dne 26. 9. 1996 a nebylo v zákonem stanovené lhůtě doplněno.

Ústavní soud proto přezkoumal, zda tímto postupem Nejvyššího soudu nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele ve smyslu písm. d)y ČR. Dospěl k závěru, že se tak stát nemohlo, neboť d stanoví, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Výraz "stanoveným postupem" je třeba ve smyslu a 2y třeba chápat tak, že zákon pro tento postup může stanovit podmínky, které zajišťují výkon soudnictví podle předem daných pravidel. K požadavkům, které lze požadovat v právním státě na tom, kdo se obrací k soudu, patří nepochybně i prokázání, že jde skutečně o podání toho, kdo je v návrhu označen. V řízení, které lze zahájit pouze k návrhu toho, jehož přihláška k registraci byla odmítnuta, a které musí proběhnout ve zkrácených lhůtách, jde o požadavek, který je plně v souladu s ústavními předpisy. Jestliže stěžovatel tuto podmínku neznal, nemůže se omlouvat poukazem na to, že Komentář k se o této podmínce pro podání učiněná telefaxem nezmiňuje. , , ve znění pozdějších předpisů, byl řádně vyhlášen ve Sbírce zákonů. V takovém případě se nikdo nemůže omlouvat tím, že zákon neznal.

Posouzení otázky, zda je v případě nedoplnění podání učiněného telefaxem ve smyslu vůbec třeba vydávat usnesení, nebo zda Nejvyšší soud neměl na takové podání reagovat, je mimo rámec rozhodnutí o petitu ústavní stížnosti.

2

Ze všech těchto důvodů proto ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, odmítnul jako zjevně neopodstatněnou.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. října 1996 Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu ČR