Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 298/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele J.Š., zastoupeného advokátem JUDr. J.K., o ústavní stížnosti ze dne 8. 12. 1995, došlé Ústavnímu soudu dne 11. 12. 1995, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 9. 1995, čj. -34, za vedlejší účasti ing. P.J. a J.J., obou zastoupených advokátem JUDr. B.B., t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou ústavní stížností brojí navrhovatel proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 9. 1995, čj. -34, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 3. 1995, čj. -19, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 15. 5. 1995, čj. -26, v řízení o určení, že přisouzená bytová náhrada nepřísluší.

Porušení svého základního práva spatřuje navrhovatel v d v tom smyslu, že citovaným rozhodnutím došlo k porušení práva všech vlastníků na stejnou zákonnou ochranu při šetření stejného zákonného obsahu práv vlastníků.

Za účelem správných zjištění si Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. . Podstatou sporu u obecných soudů byla otázka, zda je možné změnit pravomocný rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 1992, čj. -22, podle něhož jsou žalovaní (u Ústavního soudu vedlejší účastníci) povinni vyklidit byt 3 + 1 II. kategorie v B., do 15 dnů po zajištění přiměřeného náhradního bytu, když žalobce (u Ústavního soudu navrhovatel) tvrdí, že žalovaní (vedlejší účastníci) po právní moci citovaného rozsudku mají k dispozici 'byt 2 + 1 I. kategorie, tedy přiměřenou náhradu.

1

V ústavní stížnosti navrhovatelé v podstatě opakují argumenty, vznesené již v řízení před obecnými soudy s tím, že namítají nesprávné posouzení věci obecnými soudy, kdy dle navrhovatelů je na úkor práv vlastníka domu preferováno a nad jeho práva povyšováno dispoziční právo nájemce družstevního bytu, jehož nájemní vztah k bytu, který užívá, skončil uplynutím výpovědní lhůty.

Krajský soud jako účastník řízení před Ústavním soudem odkázal na odůvodnění svého rozsudku ze dne 19. 9. 1995, čj. -34 s tím, že nepovažuje ústavní stížnost za důvodnou. Vedlejší účastníci - ing. P.J. a J.J. - namítají, že stěžovatel J.Š. ve své ústavní stížnosti zpochybňuje i dispozici s družstevním bytem vedlejšího účastníka. Tato však nemůže být vzhledem k ustanovení , o Ústavním soudu, předmětem ústavní stížnosti.

Krajský soud v Českých Budějovicích, dle vedlejších účastníků, naproti tomu správně neposuzoval věc z hlediska údajného zneužití vlastnictví na újmu jiných, jak to činí stěžovatel v ústavní stížnosti. Pokud se stěžovatel zmiňuje o údajném konfliktu ochrany vlastnictví a ochrany nájmu bytu, je tento střet dvou různých institutů řešen platným právem. Vedlejší účastníci vyslovili přesvědčení, že Krajský soud v Českých Budějovicích tato ustanovení platného právního řádu respektoval, provedl všechny potřebné důkazy a v odůvodnění svého rozhodnutí se s nimi vypořádal, takže svým rozhodnutím neporušil ani stěžovatelovo ústavně zaručené právo na vlastnictví ani jiná jeho ústavně zaručená práva nebo svobody.

Ústavní soud dospěl po prostudování spisu k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Navrhovatel shrnuje v ústavní stížnosti argumenty, které již uvedl v řízení před obecnými soudy s tím, že se domnívá, že rozhodnutí soudu jsou nesprávná, pokud jde o právní posouzení věci a dále z toho dovozuje, že v souzeném případě došlo k porušení základních lidských práv a svobod dle d. Pro tento závěr však nesnesl navrhovatel žádný nový argument, který by již nebyl uplatněn v řízení před obecnými soudy. Okresní ani krajský soud neupřel svým rozhodnutím navrhovateli právo na ochranu vlastnického práva (žalobce), když dovodil, že nejsou splněny podmínky pro to, aby žalobě mohlo být vyhověno.

Z hlediska práva na "spravedlivý proces" stanoví základních práv a svobod v , že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Se zřetelem na to bylo nutné se zabývat otázkou (aniž to navrhovatel namítal), zda v řízení před obecným soudem nebyly porušeny základní procesní principy. Žádné závady v tomto směru nebyly zjištěny. Stěžovatel vytýká krajskému soudu nesprávné právní posouzení věci. Podstata jeho ústavní stížnosti spočívá tak v polemice s právním závěrem rozsudku krajského soudu. Takto pojatá ústavní stížnost staví ústavní soud do pozice třetí instance v systému všeobecného soudnictví, která mu však s odvoláním na y zjevně nepřísluší.

2

Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou proto záležitostí soudů, které jsou součástí soudní soustavy ve smyslu čl. 91 odst. 1

CR.

Ústavní soud v tomto smyslu dospěl k závěru, že navrhovateli nebylo porušeno jeho ústavní právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu ve smyslu d. Jeho případem se soud zabýval a ve věci rozhodl.

Pokud jde o aplikaci d, nutno uvést, že neúspěch v soudním sporu nelze sám o sobě považovat za porušení uvedeného ustanovení d soudem.

Podle písm. c) , o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu ČR

V Brně dne 10. října 1996