Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 50/96

r

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatele ing. R.A.M., zastoupeného advokátem JUDr. J.L., proti usnesení Krajského soudu v Plzni, sp. zn. , ze dne 22. 1. 1996, za účasti vedlejšího účastníka Krajského státního zastupitelství, t a k t o :

Návrh s e o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel ve svém podání ze dne 13. 2. 1996 napadá rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, sp. zn. , ze dne 22. 1. 1996. Citovaným soudním rozhodnutím byla zamítnuta stížnost navrhovatele, směřující proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 20. 12. 1995, sp. zn. , a to s poukazem na ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.

Ve své ústavní stížnosti poukazuje navrhovatel na nesprávnost závěrů soudních rozhodnutí, na jejichž základě byl vzat do vazby. V podání navrhovatele je zdůrazněno, že záznam o sdělení obvinění pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. byl navrhovateli předán v 11.00 hodin dne 19. 12. 1995.

1

I po předání obvinění byl však neustále střežen a omezován na své osobní svobodě. Vyšetřovatel přikročil k výslechu obviněného, ing. R. A. M., po příjezdu obhájce v 15.30 hodin. Výslech trval do 21.15 hodin. Po tomto výslechu dal vyšetřovatel navrhovateli podepsat protokol o zadržení obviněného, kde vyznačil dobu zadržení v 21.15 hodin. Protokol navrhovatel podepsal, aniž si všiml nesprávného údaje o počátku doby zadržení. Následujícího dne, tj. 20. 12. 1995, byl v 19.00 hodin předveden před soudce. V průběhu výslechu před soudcem vyplynulo, že návrh státního zástupce na vzetí do vazby soud obdržel v 17.00 hodin. Na tuto skutečnost zareagoval navrhovatelův obhájce námitkou nedodržení lhůty 24 hodin podle § 75 a § 76 odst. 4 tr. ř. I přesto však byl navrhovatel vzat do vazby z důvodů § 67 písm. a) a b) tr. ř. a jeho stížnost proti prvoinstančnímu usnesení byla odvolacím soudem zamítnuta.

Navrhovatel dovozuje, že v důsledku těchto soudních rozhodnutí došlo k porušení č1. 8 odst. 1, 2 a 3 d zejména v tom směru, že zadržená osoba musí být ihned seznámena s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 24 hodin propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu. V tomto směru nemůže být podle navrhovatele rozhodující údaj vyšetřovatele v protokolu o zadržení, pokud neodpovídá skutečnosti. Podle navrhovatele je od okamžiku sdělení obvinění obviněný zadržen podle tr. ř. Muselo proto k zadržení navrhovatele dojít již v 11.00 hodin, a to aktem sdělení obvinění. Lhůta k odevzdání osoby navrhovatele soudci skončila proto v 11.00 hodin dne 20. 12. 1995. Protože soudci byl navrhovatel odevzdán až v 17.00 hod.,nebyla dodržena lhůta podle tr. ř.

Protože orgány trestního řízení nadále omezují osobní svobodu navrhovatele, domáhá se navrhovatel cestou ústavní stížnosti zrušení usnesení odvolacího soudu.

Ve svém písemném vyjádření ze dne 5. 4. 1996 k ústavní stížnosti uvedl Krajský soud v Plzni, že trvá na závěrech svého rozhodnutí a navrhuje zamítnutí ústavní stížnosti. Především pak zdůrazňuje fakt, že obviněný navrhovatel podepsal jako správný počátek doby zadržení v protokolu o zadržení. Přitom tohoto jednání byl přítomen i jeho obhájce. O autenticitě takového údaje proto nelze mít pochyb. V souvislosti s protokolem o zadržení nebyla uplatněna žádná žádost o opravu. Dále je zdůrazněno, že spisový materiál nenasvědčuje tomu, že by v případě navrhovatele předcházelo zadržení jeho zajištění dle [ ]. Závěrem poukazuje odvolací soud na rozh. č. , rozhodnutí ve věcech trestních, podle něhož se doba zajištění do doby zadržení nezapočítává.

Vyjádřil se i vedlejší účastník, tj. Krajské státní zastupitelství. I on navrhl odmítnutí ústavní stížnosti s tím, že při vzetí navrhovatele do vazby bylo postupováno v souladu s ustanovením § 75 tr. ř.

Ze zprávy Okresního soudu Plzeň-město ze dne 27. 3. 1996 pak vyplynulo, že napadené soudní rozhodnutí nabylo právní moci 22. 1. 1996.

Podstatou ústavní stížnosti je navrhovatelův odlišný právní názor na posouzení otázky běhu počátku lhůty ve smyslu ustanovení §§ 75 a 76 tr. ř., jakož i polemika s nesprávností údajů v protokolu o zadržení. Ústavní soud však sdílí názor Krajského soudu v Plzni, že nelze pochybovat o autenticitě údajů v protokolu o zadržení obviněného. Tento protokol byl sepsán v přítomnosti obhájce obviněného, podepsán obviněným bez toho, že by byla vznesena jakákoliv námitka ve smyslu ustanovení § 95 odst. 2 tr. ř.

Vzhledem k těmto důvodům, jak již uvedeno shora, Ústavní soud návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zák. č.

3

odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné.

V Brně 23. září 1996

prof.JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu ČR