Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 249/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatelů V. a J.K., oba zastoupeni advokátem JUDr. T.H., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí O.ú. D., O.p.ú., čj. POZ 196/94, ze dne 5. 4. 1994, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni, čj. , ze dne 27. 6. 1995, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a O.ú. D., O.p.ú., jako vedlejšího účastníka, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelé se svou ústavní stížností ze dne 15. 10. 1995, doplněnou dne 2. 3. 1996, domáhali zrušení shora uvedených rozhodnutí s tím, že jimi došlo k porušení d (dále jen ), neboť v řízení dle byly stěžovatelům vydány náhradní pozemky, a nikoliv původní, přestože komasace nebyla dokončena a přestože

1

byly původní pozemky dokonce i předmětem dědického řízení ještě v roce 1965 po úmrtí původní vlastnice M.K., jenž bylo stěžovateli odmítnuto v tísni.

Krajský soud jako účastník řízení ve svém vyjádření odmítl porušení vlastnického práva stěžovatelů vzhledem k tomu, že jim nikdy nenáleželo vlastnické právo ani k pozemkům původním ani sceleným a navíc cílem je vlastnická práva obnovit, tedy znovu konstituovat. Dále zdůraznil, že y sice zakotvuje pro každého právo vlastnit majetek, naproti tomu však stanoví právo všech vlastníků na stejnou ochranu vlastnického práva a zásadu, že vlastnictví nesmí být zneužito, a proto bylo v tomto smyslu vycházeno z vlastnictví komasovaných - náhradních pozemků, a nikoliv původních, které se staly v mezidobí předmětem převodů i přechodů mezi jinými subjekty. Konečně krajský soud poukázal na okolnost, že právní úprava scelovacího procesu jak v roce 1940, tak v roce 1948 vycházela z předpokladu, že ne všichni vlastníci budou souhlasit. K dodržení podmínek aplikace § a 250f poukázal na své předcházející rozhodnutí vydané po ústním jednání dne 25. 11. 1993, pod sp. zn. .

O.ú. D., jako vedlejší účastník ve svém vyjádření uvedl, že proces komasace v k. ú. L., dle v1. nař. 171/1940 Sb. byl fakticky dokončen předáním nových parcel již v roce 1948, a potvrdil, že M.K. odmítla nové parcely převzít, ačkoliv vstoupila do scelování s pozemky 20,3404 ha v ceně 302.833,30 Kčs a ze scelování vystoupila s výměrou 21,1110 ha v ceně 303.578,40 Kčs, přitom měla možnost se dle cit. vl. nař. hájit vznesením námitek či připomínkami. Dále uvedl, že změny takto založené byly respektovány také příslušným SN, jak o tom svědčí notářské zápisy či rozhodnutí z let 1950 - 1980 a stvrzeny KNV v P., čj. Zem 638/72-212, ze dne 8. 8. 1972. Pokud jde o postup dle , zdůraznil nutnost zohlednit skutečnost, že se předmětné nemovitosti fakticky staly součástí scelovacího

2

řízení, jehož výsledkem bylo přidělení náhradních nemovitostí ve stavu, který byl následně respektován především z důvodu zachování práv nikoliv oprávněných osob, ale vlastníků scelených pozemků, kteří je převzali do držby v roce 1949 a následně s nimi nakládali jako s vlastními. Z uvedeného důvodu mají také za to, že byla vlastnická práva stěžovatelů jeho rozhodnutím obnovena v souladu se a že nedošlo k porušení jejich základního práva získat zpět restituovaný majetek v podobě, ve které se fakticky nacházel v době jeho přechodu do vlastnictví státu. Závěrem navrhl zamítnutí ústavní stížnosti.

Další vedlejší účastníci, tj. DL., DO., L. SS B, PF ČR se svého postavení ve smyslu , o Ústavním soudu, vzdali.

Ústavní soud přezkoumal návrh stěžovatele jakož i připojené spisy Krajského soudu v Plzni, , , a dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou. Podstatou ústavní stížnosti je námitka porušení y a to rozhodnutími o restitučním nároku dle , kterými byly restituovány pozemky náhradní, a nikoliv komasované, tj. původní, čímž současně došlo k respektování faktického stavu. Protože větu prvou y je třeba především chápat jako poukaz ústavního zákonodárce adresovaný zákonodárci obyčejnému z práva vlastnictví nikoho nevyloučit, dopadá blíže neodůvodněná námitka stěžovatele mimo ústavní rámec, neboť je nesporné, že stěžovatel nebyl z práva vlastnit napadeným rozhodnutím vyloučen, ale naopak mu na základě předpisu, který si sám nečiní nárok na absolutní nápravu všech křivd ( ) vlastnictví bylo

přiznáno. Pro úplnost ústavní soud uvádí, že již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není součástí soustavy obecných soudů, že mu nepřísluší s odvoláním na y vykonávat přezkumné pravomoci a že i samotné vadné právní posouzení nezakládá

3

protiústavnost napadených rozhodnutí. Protože navíc z obsahu spisu nebylo zjištěno ani porušení principů stanovených v hlavě páté y, nezbylo než ústavní stížnost dle , o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 16. 9. 1996 soudkyně Ústavního soudu ČR