Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 235/96

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelů J.J. a V.J., zastoupených JUDr. E.K. o ústavní stížnosti ze dne 27. 8. 1996, došlé Ústavnímu soudu dne 28. 8. 1996, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 7. 1996, čj. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelé svým návrhem namítali nesprávnost rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 7. 1996, čj. 12 o 377/96, kterým krajský soud potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 27. 3. 1996, čj. -12, v řízení o uzavření dohody o vydání nemovitosti.

Důvodem podání ústavní stížnosti dle navrhovatelů je, že těmito rozsudky byli navrhovatelé zkráceni na svých základních právech a svobodách, a to pro rozpor naříkaných rozhodnutí s a d, s y ČR, jakož i s č1. 1 I. Dodatkového protokolu ke Konvenci o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti ústavní stížnosti. Dle a , o Ústavním soudu, je podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje, mezi něž nutno zařadit i dovolání.

Ústavní soud se v posuzované věci proto zabýval možností navrhovatelů podat proti naříkanému rozsudku krajského soudu dovolání.

Z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 7. 1996, čj. 12 o 377/96, Ústavní soud zjistil, že krajský soud jako soud odvolací ve výroku potvrzujícího rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné. Jak vyplývá z odůvodnění naříkaného rozsudku, dovolání připustil krajský soud dle , neboť má za to, že je řešena otázka po právní stránce zásadního významu, k níž je judikatura nejednotná.

Ústavní soud shledal za prokázané, že v posuzované věci stěžovatelům podle dovolání přísluší. V důsledku toho lze stěžovatelům vytknout nevyčerpání všech procesních prostředků, poskytovaných zákonem k ochraně práva; dle je ústavní stížnost nepřípustná.

Podle , o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh odmítnout.

Poučeníí: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

Vojtěch Cepl

soudce Ústavního soudu ČR

V Brně dne 18. 9. 1996