Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 215/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelek Z.M. a M.C., obou zastoupených advokátkou JUDr. J.O., proti Krajskému soudu v Brně, mimo ústní jednání dne 3. 9. 1996 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností ze dne 31. 7. 1,996, jako návrhem na zahájení řízení před Ústavním soudem, brojí stěžovatelky především proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně a tvrdí, že jím (tj. rozsudkem ze dne 11. 4. 1996, sp. zn. ) tento soud jako orgán veřejné moci porušil jejich základní ústavně zaručené právo plynoucí jak z d, tak i z č1. 37 odst. 3 téhož ústavního předpisu, což posléze ve svých důsledcích znamená současně též porušení y ČR, neboť rozhodnutím vydaným v rozporu s dříve označenými články d neposkytly obecné soudy ústavně zaručenou ochranu jejich právům (sc. zřejmě vlastnickým).

1

Z přiložených listin a především z odůvodnění rozhodnutí obecných soudů vyplývá, že stěžovatelky (spolu s dalšími dvěmi žalobkyněmi) neuspěly před obecným soudem I. stupně se svými restitučními nároky (nárokem na uzavření dohody stran vydání blíže označených nemovitostí), neboť tento soud dospěl k závěru, že v posuzované věci nebyly splněny podmínky dané především ustanoveními , v současně platném znění, když co do vydání pozemků pro absenci příslušné výzvy došlo k prekluzi jejich nároků a když, pokud jde o žalované (v řízení před obecnými soudy), nebylo zjištěno, že by nabytí posuzovaných nemovitostí se událo buď za jejich protiprávního zvýhodnění nebo mělo charakter nabytí vlastnického práva v rozporu s právními předpisy.

Zamítavý rozsudek obecného soudu I. stupně však stěžovatelky patrně pro nedostatečnou komunikaci se svým tehdejším zástupcem nenapadly odvoláním, ale teprve dodatečně se v opravném řízení vyvolaném opravnými prostředky zbývajících žalobkyň "k jejich odvolání připojily", majíce tak za to, že jejich opravným prostředkem je "lhůta zachována i pro ně".

Protože obecný soud II. stupně jejich odvolání odmítl jako opožděné ( ) a v ostatním pak - co do návrhu zbývajících žalobkyň, jejichž odvolání jako včasné meritorně projednal - návrh zamítl (meritorně ve věci tedy v podstatě rozhodl shodně s obecným soudem I. stupně), domáhají se stěžovatelky nápravy údajného pochybení obecných soudů ústavní stížností, jíž - odvolacímu soudu především - vytýkají se zdůvodněním zmíněným již dříve jednak nesprávnost co do výroku stran odmítnutí odvolání, jednak též co do výroku v meritu věci; navrhly proto, aby Ústavní soud svým nálezem obě rozhodnutí obecných soudů zrušil.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Zákonem stanovené podmínky - mimo jiné - určují, že ústavní stížnost je nepřípustná tehdy, jestliže v řádném řízení stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); zanedbá-li tedy účastník řízení před obecnými soudy své procesní právo umožňující přezkum rozhodnutí obecného soudu nižšího stupně nadřízeným soudem, jsou důvody proč se tak stalo z hlediska formálních podmínek vyžadovaných zákonem pro projednání ústavní stížnosti zpravidla zcela nerozhodné, a to tím spíše, je-li takový účastník v řízení před obecnými soudy zastoupen profesně způsobilým zástupcem.

Důvody svého odmítavého výroku obecný soud II. stupně výstižně a přiměřeným způsobem v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil a Ústavní soud neshledává, že by jak tento výrok sám, tak případně jeho odůvodnění nebyly s ústavními principy České republiky zcela v souladu; nelze totiž opomíjet, že zásady ústavního soudnictví, jak je toto v České republice konstituováno, jsou z hlediska postavení jednotlivce též rozvedením požadavku, aby si především každý sám střežil svá práva, a že ingerence Ústavního soudu přichází v úvahu teprve tehdy a tam, jestliže - jak ostatně již dříve a opakovaně Ústavní soud vyložil (k tomu srov. např.

) - orgány veřejné moci přes úsilí jednotlivce vynaložené v řádném řízení - ústavní pořádek republiky svými zásahy (rozhodnutími) porušují.

Pro výklad stěžovatelek podaný v ústavní stížnosti - ostatně rozporný i s teorií současného procesního práva - není proto v platném právním řádu nijaké zákonné opory; jestliže tedy stěžovatelkami předložená ústavní stížnost co formálních předpokladů nevyhovovala zákonným požadavkům a jeví se - z důvodů již vyložených - jako nepřípustná, nezbylo než o ní rozhodnout odmítavým výrokem, jak z výroku tohoto usnesení je patrno, aniž by bylo možné zabývat se jejím meritorním aspektem (§ 43 odst. 1

písm. f) ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 3. 9. 1996

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu