Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 162/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti ing. B.Ch., zastoupeného advokátem JUDr. M.S.,

t a k t o

Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :

Dne 17. 6. 1996 podal stěžovatel ing. B.Ch., ústavní stížnost proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, čj. , ze dne 18. 4. 1996 ve spojení s rozhodnutím ČSSZ, č.j. 360 321 440, ze dne 22. 11. 1995. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá ochrany svých ústavně zaručených práv a svobod, konkrétně pak práva vlastnit majetek stanoveného v d a zákazu diskriminace podle čl: 26 Paktu o občanských a politických právech.

Porušení uvedených základních práv vidí stěžovatel v tom, že ČSSZ mu nepřiznala jednorázové odškodnění podle , o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické perzekuce, a Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí ČSSZ potvrdil. Uvedenými rozhodnutími bylo podle názoru

1

stěžovatele porušeno jeho vlastnické právo zakotvené v y a současně byl postup uvedených orgánů vůči jeho osobě diskriminační.

V d je zakotveno právo vlastnit majetek, avšak věta prvá tohoto článku, totiž "každý má právo vlastnit majetek", je podle přesvědčení Ústavního soudu třeba chápat především jako poukaz ústavního zákonodárce adresovaný zákonodárci obyčejnému, který ve své normotvorné činnosti nesmí z práva na vlastnictví nikoho vyloučit. Současně je třeba připomenout, že danou větou je chráněno vlastnické právo jako takové, musí jít zpravidla o vlastnické právo již konstituované, nikoliv pouze o tvrzený nárok na ně. Uvedený d však na daný případ nelze vztáhnout nejen z hlediska vztahu vlastnické právo - tvrzený nárok na vlastnictví, ale především proto, že ústavní stížnost se týká odškodnění ve formě satisfakce, které není předmětem vlastnického práva. Neposkytnutím odškodnění nemůže být proto dotčeno právo vlastnit majetek. Ústavní soud nepovažuje proto tvrzení, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno vlastnické právo zakotvené v y, za relevantní.

Stěžovatel dále namítá, že postup soudu byl vůči jeho osobě diskriminační a odporující čl. 26 Paktu o občanských a politických právech. Stanovení objektivních právních skutečností pro vznik nároku na určité plnění bez rozdílu, které by vyplývaly z rasy, barvy pleti, pohlaví, politického přesvědčení atd., však nelze považovat za zakotvení diskriminace a postup soudu, který hodnotí existenci objektivních právních skutečností stanovených zákonem pro vznik určitého nároku, pak rovněž nelze považovat za diskriminační.

S poukazem na uvedené nelze ani tvrzení stran namítané diskriminace považovat za opodstatněné s tím, že namítaná ustanovení d i Paktu o občanských a politických právech tak v daném případě zjevně zasažena nebyla.

2

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle , o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněný odmítnout.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. září 1996

JUDr.Vladimír JURKA

soudce Ústavního soudu ČR

3