Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 141/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatelů J.D. a ing. V.S., oba zastoupeni advokátem JUDr. V.P., o ústavně stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. , , ze dne 13. 2. 1996, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelé se svým návrhem domáhali vydání nálezu, kterým by Ústavní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 1996, sp. zn. , . Na odůvodnění své ústavní stížnosti uvedli, že napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze byla zamítnuta žaloba stěžovatelů o neplatnost dohod o zřízení práva osobního užívání pozemku a určení vlastnictví podaná podle ustanovení , a to v podstatě s odůvodněním, že navrhovatelé neprokázali naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby, přestože předmětem těchto dohod o zřízení práva osobního užívání byl neoprávněně odňatý majetek

1

totalitním režimem, který patřil právnímu předchůdci stěžovatelů. Následně v této souvislosti stěžovatelé uvedli, že nemohli úspěšně žalovat dle , o mimosoudních rehabilitacích, protože aplikace tohoto zákona předpokládá, že právo osobního užívání pozemku bylo zřízeno platně podle tehdejších právních předpisů, zatímco v daném případě došlo k získání práva osobního užívání v rozporu s tehdy platnými právními předpisy, a to z několika důvodů. Jednak proto, že hospodářská smlouva ze dne 1. 6. 1971 neměla číslo jednací, a dále proto, že převod z dosavadního správce Obvodního podniku BH v P., byl realizován odborem výstavby, ačkoliv výkonem správy a realizace národního majetku byl pověřen finanční odbor. Konkrétně ohledně dohody o zřízení osobního užívání mezi odborem výstavby a manžely H., ze dne 23. 6. 1971 pak namítali, že z jejího obsahu nevyplývá, na základě jakého titulu byl nabyvatelům pozemek přidělen tak, jak mělo na mysli ustanovení tehdy platného , a to za situace, kdy dle stěžovatelů jde o skutečnost, která byla podstatnou náležitostí takové dohody a bez níž neměla být dohoda ani registrována, navíc namítali, že z dohody rovněž nevyplývá splnění podmínky uvedené v tehdy platného , totiž že pozemky byly vyňaty ze zemědělského půdního fondu. Ohledně dohody o osobním užívání uzavřené s manžely H. a ing. H., ze dne 11. 3. 1980 stěžovatelé namítali jak její rozpor s ustanovením tehdy platného , protože v rozhodnutí, které předcházelo dohodě a kterým byl pozemek přidělen, není uvedeno, z jakého důvodu bylo přistoupeno k výjimce ve smytu , tak s ustanovením směrnice Ministerstva financí, čj. 314/9000/66, ze dne 16. 5. 1966. Protože všechny tyto skutečnosti byly řádně stěžovateli doloženy včetně znaleckého posudku, domnívají se, že byl naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby dán. Kromě uvedeného stěžovatelé konstatovali nepromlčitelnost vlastnictví s tím, že bylo věcí soudů, aby vzaly v úvahu i znění a odst. 1 d (dále jen ). Dále ve své ústavní stížnosti uvedli, že po určení neplatnosti zmíněných dohod, tj.

2

po vyhovění návrhu stěžovatelů bylo jejich záměrem podat žalobu na vydání věci. Kromě uvedeného stěžovatelé zdůraznili, že dnem 31. 12. 1991 pozbyla účinnosti ta ustanovení zákona a ostatních právních předpisů, které nebyly v souladu s u, tedy i , a to proto, že nebral ohled na odnětí majetku znárodněním. Konečně namítali, že soud prvého stupně porušil princip procesní rovnosti účastníků řízení, jednak závažným protokolárním pochybením při výslechu účastníků řízení majícím za následek nesrozumitelný obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí, dále též odepřením odročení ústního jednání pro nepřítomnost substituenta právního zástupce, který se nemohl včas dostavit, a konečně i nevyslechnutím odpůrců jako účastníků řízení. V nevyhovění žádosti o odročení ústního jednání pak spatřovali i porušení práva na právní zastoupení v řízení před Městským soudem v Praze.

Ústavní soud přezkoumal návrh stěžovatelů spolu se spisem Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. , z něhož zjistil, že se stěžovatelé domáhali vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku parcela č. 2601/5, zastavěná plocha; parcela č. 2601/4, zahrada; parcela č. 2601/3, zastavěná plocha a parcela č. 2601/2, zahrada; uzavřené dne 23. 6. 1971 mezi ONV P a ing. E a ing. J.H. a dne 11. 3. 1980 mezi ONV P. a V.H., ing. M.H. a A.H., obě registrované Státním notářstvím, jsou neplatné s tím, že vlastníky těchto nemovitostí jsou navrhovatelé, nyní stěžovatelé. Dále ze spisu plyne, že uvedené nemovitosti byly znárodněny právnímu předchůdci stěžovatelů, a následně došlo k uzavření napadených dohod mezi ONV P a žalovanými fyzickými osobami (ing. E. a ing. J.H.; V.H., ing. M.H. a A.H.). Před obecnými soudy pak naléhavý právní zájem stěžovatelů tito odůvodnili poukazem na hmotněprávní předpisy a to konkrétně , kde je upravena absolutní neplatnost právních úkonů, které svým obsahem nebo účelem odporují zákonu nebo jej obchází a nebo se příčí dobrým mravům s tím, že v dané věci jde konkrétně

3

o rozpor se zákonem. Také v řízení před obecnými soudy stěžovatelé zcela shodně jako ve své ústavní stížnosti argumentovali, proč nepostupovali dle , a zrovna tak se dovolávali y i , a v odvolacím řízení i porušení procesní rovnosti účastníků. Dále Ústavní soud z připojeného spisu zjistil, že návrhu stěžovatelů na určení nebylo vyhověno v podstatě s odůvodněním, že úspěch návrhu na určení existence právního vztahu, jehož subjektem je třetí osoba, je podmíněný tím, že dojde k ovlivnění právního postavení stěžovatelů jako žalobců, přičemž za situace, kdy i případným vyhověním návrhu by nedošlo k obnovení vlastnických práv původních vlastníků, tj. právních předchůdců stěžovatelů, lze konstatovat, že tato podmínka, totiž ovlivnění právního postavení stěžovatelů, splněna není. Protože tedy vlastníkem pozemků by i nadále zůstala příslušná obec, nemůže stěžovatelům svědčit ani vlastnické právo, o něž v řízení jde. Z těchto důvodů pak nebyl obecnými soudy shledán naléhavý právní zájem stěžovatelů na určení neplatnosti smluv a jejich vlastnictví. Ústavní soud má pak za to, že za stavu, kdy těžiště ústavní stížnosti spočívá v polemice s právními závěry obecných soudů, přitom v zásadě pouze opakuje argumenty, uváděné již v řízení před obecnými soudy, s nimiž se tyto zabývaly, nezbývá, než odkázat na stanovisko vyjádřené v dřívějších rozhodnutích Ústavního soudu o tom, že ústavní soud není soudem nadřízeným soudům obecným, není ani oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů a nemá právo atrahovat na sebe přezkumný dohled nad jejich činností (viz č1. 83 y). Dále dlužno dodat, že podstatou neúspěchu stěžovatelů v řízení před obecnými soudy zůstává, že se domáhali soudní ochrany určovací žalobou dle , jejímž pojmovým znakem je poskytnutí preventivní ochrany právnímu postavení navrhovatelů, nyní stěžovatelů, ačkoliv je nesporné, že předmětem smluv je majetek již odňatý, u něhož lze žalovat na plnění, navíc případné vyhovění určovací žalobě by, dokonce i dle stěžovatelů, bylo základem pro teprve následnou žalobu na plnění. Za této situace dospěl Ústavní soud k závěru, že v napadených

4

rozhodnutích nemůže jít o interpretaci obecnými soudy natolik extrémní, že by vybočovala z mezí ústavnosti.

Vzhledem k tomu, že na uvedeném právním posouzení nemohou nic změnit ani chybějící výslechy či jiná případná procesní pochybení obecných soudů, nezbylo než návrh dle ustanovení , o Ústavním soudu, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 11. 8. 1996 soudce zpravodaj