Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 182/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelek M.V. a V.K., obou zastoupených advokátem JUDr. J.B., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 1996, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 14. 8. 1996 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění :

Podáním, které bylo doručeno Ústavnímu soudu ČR v Brně dne 3. 7. 1996, označeným jako ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 1996, sp. zn. , podaly stěžovatelky ústavní stížnost bez bližšího odůvodnění s tím, že podrobnější odůvodnění bude provedeno samostatným písemným podáním. Dne 9. 7. 1996 pak bylo Ústavnímu soudu ČR doručeno podání obou stěžovatelek, označené jako doplnění ústavní stížnosti, ve kterém stěžovatelky tvrdí, že pravomocným rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 1996, sp. zn. , bylo porušeno jejich základní právo vlastnit majetek získaný dědictvím dle d. Krajský soud v Brně, dle tvrzení stěžovatelek, se

1

měl dopustit porušení jejich základního práva tím, že svým rozsudkem ze dne 15. 2. 1996, kterým změnil rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 25. 10. 1994, sp. zn. , ve spojení s doplňujícím rozsudkem téhož soudu ze dne 24. 10. 1995 zamítl návrh stěžovatelek na uložení povinnosti odpůrci (J.,) uzavřít dohodu o vydání nemovitosti ve smyslu ve znění, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno.

Ústavní soud se předně zabýval včasností podání ústavní stížnosti ve smyslu ust. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Rozsudek Krajského soudu v Brně napadený stížností stěžovatelek nabyl podle zjištění Ústavního soudu (č. 1. 11 spisu) právní moci dne 2. 5. 1996. Tímto dnem počala běžet lhůta stanovená k podání ústavní stížnosti a konec této lhůty připadl na den 30. 6. 1996, jímž však byla neděle, a proto je posledním dnem lhůty k podání ústavní stížnosti den 1. 7. 1996 jako nejblíže následující pracovní den. Prvé podání stěžovatelek bylo Ústavnímu soudu ČR doručeno až dne 3. 7. 1996, když k poštovní přepravě bylo podáno dne 1. 7. 1996 a podle většinového názoru Ústavního soudu, by při splnění náležitostí návrhu na zahájení řízení bylo podáno včas. Toto podání však nelze považovat za návrh na zahájení řízení ve smyslu ust. , 72 , neboť podání provedené banketní formou nesplňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem a nelze je za takovýto návrh považovat.

Protože stěžovatelky podaly ústavní stížnost po lhůtě stanovené k jejímu podání k Ústavnímu soudu ČR, nezbylo než o této stížnosti rozhodnout výrokem, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno ( ).

2

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 14. 8. 1996

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu ČR