Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 155/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky.

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 31. července 1996 ve věci ústavní stížnosti J. a M.K., zastoupených advokátkou JUDr. I.B., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 3. 1996, c]. -21,

t a k t o:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, zrušujícímu rozhodnutí O.ú. v R., ze dne 19. 12. 1994, čj. PÚ 6440/94-2015, o tom, že stěžovatelé nejsou vlastníky pozemků, ve výroku tohoto rozhodnutí blíže označených, stěžovatelé uvádějí, že krajský soud považoval a priori za prokázáno, že k vyvlastnění došlo v souladu s tehdy platnými právními předpisy a z toho dovodil, že stěžovatelé chtějí zpochybňovat neplatnost právních předpisů z doby totality, případně neplatnost nebo neúčinnost, o ně se opírajících, právních úkonů a právních aktů.

- 2 -

Ve skutečnosti měl totiž krajský soud dát pokyn správnímu orgánu, jehož rozhodnutí přezkoumával, aby se zabýval i tím, zda je naplněno ustanovení Vlekoucí se správní a soudní řízení je v projednávané věci navíc v rozporu s článkem 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i článkem 38 odst. 2 d. Z uvedených důvodů stěžovatelé navrhují zrušení napadeného rozsudku.

Z obsahu spisu Krajského soudu v Hradci Králové Ústavní soud zjistil, že shora uvedeným rozsudkem tohoto soudu bylo zrušeno již citované rozhodnutí O.ú., a věc byla vrácena tomuto úřadu k dalšímu řízení. V odůvodnění napadeného rozhodnutí zaujal krajský soud stanovisko, že v projednávané věci není na straně stěžovatelů dán restituční důvod podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění. pozdějších předpisů, současně však vyslovil, že řízení před správním orgánem zůstalo neúplné při posuzování existence restitučního důvodu podle citovaného zákona, ačkoli by případně bylo naléhavě třeba zvažovat, zda posléze uvedený restituční důvod je přece jen dán. Krajský soud v této souvislosti rovněž poukázal na nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu.

Stěžovatelé podávají tedy ústavní stížnost v situaci, kdy krajský soud jejich opravnému prostředku, směřujícímu proti rozhodnutí správního orgánu, vyhověl a toto rozhodnutí zrušil. Podle ustanovení , o ústavním soudu, ústavní stížnost jsou oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle článku 87 odst. 1 písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle článku 10 y. Tuto ústavní stížnost lze vzhledem k odstavci 2 citovaného ustanovení podat ve lhůtě 60 dnů, počínající dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( ). Napadený rozsudek

3 -

Krajského soudu v Hradci Králové tímto rozhodnutím o posledním prostředku k ochraně práva stěžovatelů nepochybně není, neboť ve věci bude znovu rozhodovat správní orgán, proti jehož rozhodnutí mohou stěžovatelé případně znovu podat opravný prostředek. To, že krajský soud zaujal v projednávané věci právní názor stran restitučního důvodu uvedeného v , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, nemůže ústavně zaručené základní práva a svobody stěžovatelů v žádném směru zpochybnit, neboť i v případě pro ně nepříznivého rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně jejich práva jim nemůže nic bránit ve zpochybnění tohoto názoru cestou ústavní stížnosti. Ústavní soud sdílí sice názor stěžovatelů, že v projednávané věci dochází k průtahům, nemůže však učinit nic v jejich prospěch ani z hlediska ustanovení , o Ústavním soudu, proto, že o jejich opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu bylo již rozhodnuto.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než z uvedených důvodů ústavní stížnost jako nepřípustnou podle ustanovení š 43 odst. 1 písm. f) , o Ústavním soudu, odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 31. července 1996

prof. JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj