Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 282/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti MVDr. J.K., zastoupeného advokátem JUDr. M.Z., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , ze dne 4.9.1995,

t a k t o

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení a 95 y ČR a d zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , ze dne 4.9.1995, jímž bylo jako opožděné odmítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku, čj. -226, ze dne 16.12.1993. Tímto rozsudkem soudu I. stupně bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví stěžovatele (v původním řízení žalovaného) a ing. Z.K. k nemovitostem, které byly uvedeným rozsudkem reálně mezi oba účastníky řízení rozděleny způsobem popsaným ve výroku rozsudku, dále bylo zřízeno věcné břemeno ve prospěch nově vzniklé nemovitosti žalobce a stěžovatel žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit žalobci na

- 2 -

vyrovnání podílu částku 23.311,- Kč (podle tvrzení stěžovatele v rozporu s vyhlášeným rozsudkem, jímž povinnost zaplatit uvedenou částku žalovanému byla naopak stanovena žalobci). Tento rozsudek soudu I. stupně byl, jak se dále uvádí v ústavní stížnosti, doručen právnímu zástupci stěžovatele 15.2.1994, a protože písemné vyhotovení rozsudku se v odstavci, kterým bylo rozhodnuto o výplatě podílu, neshodovalo podle tvrzení stěžovatele s ústním vyhlášením rozsudku, podal jeho právní zástupce návrh na opravu výroku rozhodnutí a pro případ, že by nebylo možno vadu opravným usnesením zhojit, jak tvrdí, "využil práva opravného prostředku". Tato písemnost byla vyhotovena 17. 2. 1994 (nedopatřením nese datum 7.2.1994) a byla podle tvrzení stěžovatele doručena osobně soudkyni soudu I. stupně JUDr. K.Š. v budově Okresního soudu Frýdek-Místek. Soud pak reagoval tak, že vydal s datem 7.2.1994 opravné usnesení, jímž rozhodl, že sedmý odstavec rozsudku soudu I. stupně o zrušení podílového spoluvlastnictví k nemovitostem správně zní tak, že žalobce je povinen žalovanému zaplatit na vyrovnání podílu částku Kč 23.311,- do tří dnů od právní moci rozsudku, s odůvodněním, že při vyhlášení rozsudku došlo k chybě, spočívající v záměně účastníků, přičemž tato nesprávnost vyplývá z odůvodnění samotného rozhodnutí. Toto opravné usnesení bylo však Krajským soudem v Ostravě k odvolání žalobce zrušeno usnesením, sp. zn. , ze dne 28.4.1994 [když tento soud, jak Ústavní soud zjistil z jeho odůvodnění, vycházel ze zjištění, že v daném případě výrok rozsudku ve věci samé, pokud šlo o stanovení povinnosti výplaty na vyrovnání podílu, tak jak byl vyhlášen u jednání (oprava protokolu o jednání na č. listu 225 spisu provedena nebyla), je naprosto totožný s výrokem rozsudku, tak jak byl písemně vyhotoven, a učinil pak závěr, že za dané situace nelze dovodit nic jiného než to, že soud I. stupně rozsudkem vyslovil to, co vyslovit chtěl, a pokud se liší odůvodnění od znění výroku rozsudku, tak jak byl vyhlášen a následně písemně vyhotoven, jde o vadu, kterou nelze napravovat postupem podle ustanovení , a to s ohledem na zásadu, že soud je vyhlášeným rozsudkem vázán ( )]. Stěžovatel, jak dále ve své ústavní stížnosti uvádí, měl za to, že přípis jeho právního zástupce ze dne 17. 2. 1994 (nesprávně podle něj označen datem 7.2.1994) je i

- 3 -

odvoláním, a proto již odvolání nepodával, pouze z procesní opatrnosti požádal dne 11.7.1994 soud o prominutí zmeškání lhůty k odvolání podle . Tomuto jeho návrhu však soud I. stupně svým usnesením ze dne 8.6.1995 nevyhověl. Následně pak stěžovatele vyzval k odstranění vad odvolání, čemuž stěžovatel ve lhůtě vyhověl, Krajský soud v Ostravě však svým usnesením ze dne 4.9.1995, sp. zn. , odvolání odmítl jako opožděné. Podle stěžovatele tak došlo zásahem státní moci k porušení jeho ústavních práv, zaručených u v a 95, když oba soudy v rozporu s tímto ustanovením braly za závazný vadný protokol o jednání. Veřejně totiž bylo podle jeho tvrzení vyhlášeno, že žalobce je stěžovateli povinen částku 23.311,- Kč zaplatit. Stěžovatel uvedl, že pokud by takto rozsudek vyhlášen nebyl, bezesporu by odvolání podal a nežádal pouze opravu rozhodnutí. Zejména odvolací soud měl proto podle něj zaměřit své dokazování na to, jak byl rozsudek soudu I. stupně veřejně vyhlášen a zda bylo jeho odvolání proti němu podáno včas, a to výslechem účastníků a svědků - pracovníků soudu i jeho právního zástupce. Porušení d spatřuje pak v tom, že při rozdělení podílového spoluvlastnictví podle pravomocného rozhodnutí soudu I. stupně dostal zásahem veřejné moci méně majetku a navíc má ještě druhé straně doplácet poměrně značnou částku. Navrhl proto, aby jeho ústavní stížnosti bylo vyhověno, a aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 1995, sp. zn. .

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku, sp. zn. , dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Především je třeba zdůraznit, že ústavní stížnost směřuje proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4.9.1995, jímž bylo jako opožděné zamítnuto odvolání stěžovatele (doručené spolu se žádostí o prominutí zmeškání lhůty a předané poštovní přepravě dne 15.7.1994), směřující proti rozsudku o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, když předtím usnesením téhož soudu, sp. zn. , z téhož dne bylo potvrzeno usnesení soudu I. stupně, jímž nebylo

- 4 -

vyhověno žádosti stěžovatele o prominutí zmeškání lhůty k odvolání, a to v podstatě rovněž proto, že i tento návrh na prominutí zmeškání lhůty byl stěžovatelem podán opožděně. Ústavní soud se tedy musel především zabývat posouzením ústavní stížností napadeného usnesení soudu II. stupně. Tento soud, jak je patrno z odůvodnění jeho usnesení, vycházel ze zjištění - která, jak Ústavní soud zjistil, odpovídají obsahu spisu - totiž, že podání datované podle stěžovatele nesprávně dnem 7.2.1994, v němž tento upozorňoval na rozpor mezi vyhlášeným rozsudkem a jeho písemným vyhotovením, jímž žádá vydání opravného usnesení, popřípadě "využívá práva opravného prostředku", bylo soudu doručeno teprve se žádostí o prominutí zmeškání lhůty k odvolání (čl. 259 až 261 a 262 připojeného spisu) v poštovní zásilce předané k poštovní přepravě dne 15.7.1994. O dřívějším doručení tohoto podání, které také není opatřeno podacím razítkem soudu ani jiným záznamem potvrzujícím jeho přijetí soudem, není ve spise žádný doklad. Z prohlášení soudkyně Okresního soudu ve Frýdku-Místku JUDr. Š., které je založeno ve spise, pak plyne, že této soudkyni, která věc rozhodovala, tlumočila vedoucí soudní kanceláře E.D. telefonickou žádost zástupce stěžovatele o opravu rozsudku v sedmém odstavci výroku. Úřední záznam o této žádosti pořizován nebyl, přičemž právní zástupce stěžovatele této soudkyni osobně písemné vyhotovení podání ze dne 7.2.1994 nedoručil a stejně tak nebylo ani dříve doručeno v poště pro senát 13 C. Vedoucí kanceláře E.D. ve svém vyjádření, rovněž ve spise založeném, uvádí, že ji před delší dobou telefonicky požádal muž, představující se jako právní zástupce v předmětné věci, na jehož jméno si nevzpomíná, aby dr. Š. tlumočila vzkaz, že při vyhotovování rozsudku, pravděpodobně nedopatřením, došlo pochybením k záměně žalobce a žalovaného, že však nehodlá pro tuto chybu odvolání podávat. Uvedl, že sám bude JUDr. Š. ve věci kontaktovat, pokud ji však nezastihne, žádal o vyřízení vzkazu. Tento vzkaz vedoucí kanceláře jmenované soudkyni tlumočila a věc považovala za skončenou. Vycházeje z těchto zjištění, za stavu kdy rozsudek soudu I. stupně o zrušení podílového spoluvlastnictví, proti němuž odvolání stěžovatele směřovalo, bylo doručeno jeho zástupci dne 15.2.1994, Krajský soud v Ostravě odvolání

5 -

stěžovatele, předané poštovní přepravě dne 15.7.1994, odmítl jako odvolání podané po lhůtě, přitom pokud jde o podání datované dnem 7.2.1994 učinil závěr, že stěžovatel neprokázal, že by toto podání bylo ještě během odvolací lhůty, která uplynula dne 2.3.1994, soudu řádně doručeno. V tomto postupu a závěrech krajského soudu nelze spatřovat porušení a 95 y ČR. Soudu I. stupně sice v tomto směru lze vytknout pochybení ve způsobu vedení spisu - úřední záznam o telefonátu zástupce stěžovatele měl být vyhotoven v den, kdy k němu došlo - zároveň je však třeba mít na zřeteli, že telefonická podání nepřipouští, přitom bylo především na stěžovateli, a zejména pak na jeho právním zástupci, aby soudu předložili důkaz o tom, že podání datované dnem 7.2.1994 bylo soudu během odvolací lhůty řádně doručeno. Ani Ústavní soud nemá důvodu nevěřit vyjádření soudkyně soudu I. stupně o tom, že podání stěžovatele, datované dnem 7. 2. 1994, soudu, a to ani jí osobně, před datem podání žádosti o prominutí zmeškání lhůty z 11.7.1994 doručeno nebylo. Pokud by k tomu skutečně došlo, nepochybně by právní zástupce stěžovatele trval na písemném potvrzení jeho převzetí. Za tohoto stavu, kdy odvolání stěžovatele proti rozsudku soudu I. stupně o zrušení podílového spoluvlastnictví bylo odmítnuto jako opožděné a Ústavní soud neshledává toto rozhodnutí protiústavním, je pak třeba vycházet ze závěru, že stěžovatel nevyčerpal řádně všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytoval, a proto se již Ústavní soud nemohl zabývat správností předchozích rozhodnutí soudů obou stupňů, a to ať již šlo o rozsudek soudu I. stupně ve věci samé, nebo o následná rozhodnutí soudů obou stupňů, týkajících se opravy výroku uvedeného rozhodnutí. Z uvedených důvodů byla proto ústavní stížnost podle písm. C) odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. července 1996

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj