Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 106/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl o ústavní stížnosti navrhovatele K., zast. advokátem JUDr. J.S., proti usnesení Krajského soudu v Brně z 29.1.1996 sp. zn. 38 o 28/96, takto:

Návrh se odmítá .

O d ů v o d n ě n í:

Navrhovatel podal dne 12.4. 1996 ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně z 29.1.1996 sp. zn. 38 o 28/96, kterým bylo zrušeno usnesení Okresního soudu Brno-venkov z 23.10.1996 č.j. -139 o přerušení řízení a navrhl zrušení napadeného rozhodnutí. Namítl, že Krajský soud v Brně porušil jeho ústavní právo na rovné postavení před soudem podle y a právo na ochranu jeho práv u nestranného soudu podle d, neboť věc nebyla posouzena objektivně, zejména krajský soud vůbec nepřihlížel k vyjádření jeho právního zástupce z 11.12.1995 a ve svém usnesení je naprosto ignoroval. V doplnění a upřesnění stížnosti, podaném na výzvu asistentky soudce z jeho pověření podle , o Ústavním soudu, navrhovatel trval na návrhu na zrušení usnesení Krajského soudu v Brně z 29.1.1996 sp. zn. 38 o 28/96, jímž bylo zrušeno usnesení Okresního soudu Brno-venkov z 23.10.1995 č.j. -139 o přerušení řízení o žalobě 33 žalobců proti dvěma žalovaným, z nichž prvním je právě navrhovatel v tomto řízení před ústavním soudem, o neplatnost kupních smluv a věc byla

1

vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že jediným prostředkem k revizi napadeného rozhodnutí je ústavní stížnost, neboť proti tomuto usnesení není přípustné odvolání ani dovolání. Vytkl odvolacímu soudu, že v odůvodnění svého usnesení sice konstatuje, že řízení bylo přerušeno, cituje odvolání žalobců, jež shledává důvodným, vůbec se však nezmiňuje o podrobném a argumentačně podloženém vyjádření zástupce 1. žalovaného k odvolání, což nasvědčuje tomu, že se jím v odvolacím řízení nezabýval a nevzal je ani na vědomí. Tímto postupem porušil Krajský soud v Brně zásadu rovnosti účastníků před soudem podle y.

Z přiloženého opisu rozhodnutí krajského soudu bylo zjištěno, že Okresní soud Brno-venkov v řízení o návrzích 33 žalobců proti žalovaným 1. K., 2. ZD Š., o určení neplatnosti kupních smluv vydal dne 23.10.1995 usnesení č.j. -139 o přerušení řízení podle do pravomocného skončení řízení vedených u Okresního soudu v Hodoníně. Vyslovil názor, že v těchto sporech o vydání majetkových podílů žalobců bude muset soud vyřešit otázku, zda žalobci jsou oprávněnými osobami podle , v platném znění, nebo Krajský soud v Brně, který se věcí v tomto procesním stadiu zabýval na základě odvolání žalobců, usnesení o přerušení řízení zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že okresní soud přerušil řízení podle , přičemž z dikce tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že je pouze na úvaze soudu, zda řízení přeruší, neboť zákon mu to, na rozdíl od případů, na něž se vztahuje ustanovení , nepřikazuje. Rozhodujícím kritériem pro přerušení razení může být jen hospodárnost řízení. Tento předpoklad však podle odvolacího soudu není splněn, když pokračování v řízení by bylo vázáno na právní moci celkem 27 sporů, z nichž některé se před Okresním soudem v Hodoníně vedou teprve od minulého roku. Za této situace by přerušení řízení nevedlo k zefektivnění procesu, neboť soud I. stupně si může v tomto jediném koncentrovaném řízení otázku nároků žalobců podle zákonů č. a č. vyřešit sám.

Ústavní stížnost není důvodná. Krajský soud v Brně v odůvodnění rozhodnutí, proti němuž byla podána ústavní stížnost, dostatečně a přesvědčivě vysvětlil, proč nepovažuje v tomto případě přerušení řízení podle za účelné. Tímto rozhodnutím nijak nevybočil z rámce ústavnosti. Nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo tvrzení stěžovatele, že v řízení před soudem posledního stupně došlo k porušení principu rovnosti účastníků. V žádném případě to nelze dovodit ze skutečnosti, že v odůvodnění svého usnesení soud necituje vyjádření žalovaného k odvolání ani se o něm nezmiňuje a nepolemizuje s ním. Tato okolnost neznamená, že se odvolací soud věcí náležitě nezabýval z pozice nestranného soudu. Sám fakt, že stěžovatel usnesení Krajského soudu v Brně, které je navíc rozhodnutím procesní povahy, nepovažuje za správné, nelze považovat za zásah do jeho ústavně zaručených práv a svobod.

Z těchto důvodů soudce zpravodaj návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněný podle

Ústavní stížnost sice byla podána proti rozhodnutí, které nabylo právní moci, řízení o věci samé však dále pokračuje, a to

2

teprve před soudem I. stupně a stěžovateli zůstávají zachovány zákonné prostředky, jimiž může brojit proti případným zásahům do jeho základních práv a svobod. Nebyla tedy splněna podmínka přípustnosti návrhu ve smyslu ustanovení , podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

K uvedenému důvodu odmítnutí návrhu se tak přidružuje druhý důvod podle , totiž nepřípustnost ústavní stížnosti.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 8. července 1996

JUDr. Miloš Holeček

soudce ústavního soudu ČR

l

3