Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 105/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR ve věci ústavní stížnosti V.O., rozhodl,

t a k t o

Návrh se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel V.O., podal dne 10. 4. 1996 Ústavnímu soudu ČR ústavní stížnost, kterou nazval podnětem k šetření rozporu mezi , o státní sociální podpoře, a u ČR. Stěžovatel žádá o přezkoumání výše uvedeného zákona, pro jeho rozpor s u ČR a d, protože podle úpravy obsažené v tomto zákoně mu bylo zamítnuto poskytování přídavku na dítě a příspěvku na dopravu a jeho matce bylo zamítnuto poskytování sociálního příplatku. Odmítnutí dávek bylo odůvodněno tím, že ve smyslu uvedeného zákona není stěžovatel nezaopatřeným dítětem, protože jeho studium na vysoké škole ve SR není přípravou na budoucí povolání podle citovaného zákona.

Návrh na zrušení zákona nebo jeho části může podat pouze subjekt stanovený v , o Ústavním soudu. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že fyzická osoba může podat tento návrh pouze spolu s ústavní stížností proti pravomocnému rozhodnutí v řízení, jehož účastníkem, kterým bylo podle jejího tvrzení porušeno základní právo nebo svoboda

1

zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR, jestliže uplatněním ustanovení dotčených zákonů nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti a tyto zákony jsou v rozporu s ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y.

Pro podání ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí musí být splněny náležitosti stanovené Z ustanovení cit. zákona zejména vyplývá, že ústavní stížnost může být podána tehdy, vyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Z podané ústavní stížnosti však vyplývá, že v dané věci zatím vydal rozhodnutí teprve orgán rozhodující v I. stupni (rozhodnutí O.ú. v Š., č. spisu 1442/96/SUC, č. jedn. 2215/96/SUC-1) a z vyjádření stěžovatele k dotazu Ústavního soudu ČR je patrno, že stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, o němž nebylo doposud rozhodnuto. Vzhledem k této situaci je ústavní stížnost předčasná, a proto nepřípustná. S nepřípustnou ústavní stížností nemůže být podán návrh na zrušení zákona nebo jeho části (i když navrhovatel výslovně hovoří o přezkoumání ).

V doplněném podání k dotazu Ústavního soudu ČR se stěžovatel odvolává na ustanovení a žádá přijetí ústavní stížnosti, i když nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, protože jeho ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a týká se všech občanů ČR studujících na vysokých školách ve SR.

Problematika dotčená touto stížností je závažná, což je zřejmé z toho, že Poslanecká sněmovna se touto problematikou zabývala a přijala novelizaci napadeného zákona. se změnil a doplnil , o státní sociální podpoře. Jedna ze změn, která byla uvedeným zákonem

2

provedena, se týká ustanovení § 12 písm. a) zák. č. 117/1993 Sb. Touto změnou ( ., bod 3 ) byl rozšířen pojem "soustavná příprava na budoucí povolání" tak, že "za studium na středních a vysokých školách v ČR se považuje též studium na středních a vysokých školách v cizině, pokud podle rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR je postaveno na roveň studia na středních a vysokých školách v ČR". nabývá účinnosti dnem 1. 7. 1996, podle čl. II. se podle tohoto zákona v bodě, který je výše zmiňován, postupuje při posuzování nároků na dávky státní sociální podpory nejdříve od 1. 1. 1996. Vzhledem k tomu, že rozpor uváděný ve stížnosti byl vyřešen novelizací napadeného zákona, nelze přihlédnout k ustanovení

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nezbylo Ústavnímu soudu ČR, než návrh na šetření rozporu zákona č. 117/1993 Sb. s u ČR podle a f) odmítnout, jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou a jako návrh nepřípustný.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. června 1996

JUDr.VIadimír JURKA

soudce Ústavního soudu ČR

3