Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 41/96

Sp. zn.

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele ing. P.Z., zastoupeného advokátem JUDr. J.F., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 1995, čj. - 104, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 11. 1995, čj. - 129,

t a k t o

Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Svým podáním ze dne 18. 1. 1996, došlým Ústavnímu soudu dne 9. 2. 1996, stěžovatel navrhl zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 1995, čj. - 104, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 11. 1995, čj. - 129, které tyto soudy vydaly k jeho žalobě proti vydavateli D.,J.K., na ochranu osobnosti s návrhem na omluvu a náhradu nemajetkové újmy. Městský soud v Praze uvedeným rozsudkem žalobu zamítl a Vrchní soud v Praze citovaným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu 1. stupně.

Stěžovatel dovozuje, že těmito rozsudky byl porušen článek 1 a článek 10 d. V zásadě přitom opakuje argumentaci použitou již v průběhu soudního řízení na obou stupních. Podle jeho názoru šlo především o neadekvátní postup při připouštění a hodnocení důkazů.

K tomu je třeba uvést, že článek 1 d má především charakter základního obecného ustanovení, jak napovídá sám název hlavy první citované y. Principy obsažené v tomto článku se vztahují na všechna základní práva a svobody zahrnuté do d a jsou východiskem při jejich výkladu. Namítá-li stěžovatel porušení

V

(dále jen y), je třeba uvést i konkrétní základní právo nebo svobodu, jež mělo být porušeno. To představuje podle stěžovatele článek 10 odst. 1 y, který poskytuje každému právo na to, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

Ústavní soud není běžnou instancí v systému obecných soudů, nýbrž podle článku 83 y je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Správností hodnocení důkazů obecnými soudy se zabývá jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces (článek 36 odst. 1 a 2, článek 38 y a článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Jinak nehodnotí důkazy provedené obecnými soudy a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval. Pokud jde o dokazování v civilním soudním řízení, hovoří o právu vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny ( ), stvrzuje zásadu tzv. volného hodnocení důkazů ( ), především však stanoví, že soud sám rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede ( ). V tom směru neshledal ústavní soud v postupu obecných soudů závady.

Ústavní soud nezjistil z předložené ústavní stížnosti ani z rozsudků obou soudů, že by byla porušena ústavní procesní práva stěžovatele a musel ji proto považovat za zjevně neopodstatněnou.

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků svým usnesením podle , o ústavním soudu, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. června 1996 JUDr. Vladimír P a u 1

soudce zpravodaj