Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 140/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 12. června 1996 ve věci ústavní stížnosti dr. ing. A.B., zastoupeného advokátem JUDr. M.H., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 1995, čj. -48,

t a k t o

Ústavní stížnost se odmítá. O d ů v o d n ě n í :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo jako opožděně podané odmítnuto odvolání stěžovatele proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 9. 1995, čj. -37, zastavující řízení podle ustanovení , stěžovatel uvádí, že nedodržení lhůty k odvolání bylo způsobeno nesprávným jednáním pošty a převzetím zásilek neodpovědnými osobami. V nezohlednění těchto skutečností stěžovatel spatřuje porušení svého základního práva na spravedlivý proces, a navrhuje proto zrušení napadeného rozhodnutí.

2 -

Ve své ústavní stížnosti přehlíží stěžovatel tu základní skutečnost, že totiž písemnost je třeba doručit do vlastních rukou jen tehdy, jestliže to stanoví zákon ( ). Na rozdíl od rozsudku ( ), pokud jde o usnesení, však povinnost doručení do vlastních rukou, vyjma zákonem výslovně stanovených případů (např. ), stanovena není, což znamená, že zde přichází v úvahu jen tzv. prosté doručení. Podle ustanovení , nebyl-li adresát zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě, bydlící v témže bytě nebo v témže domě, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. Vzhledem k ustanovení je takové doručení neúčinné jen tehdy, jestliže písemnost byla odevzdána účastníku, který má na věci protichůdný zájem. Takto "účinně" bylo stěžovateli doručeno i v projednávané věci, neboť ve své ústavní stížnosti sám připouští, že doručované usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 převzal někdo ze sousedů, kteří byd1e1i nebo bydlí ve stejném domě. Z pohledu ustanovení je přitom právně irelevantní způsob podpisu, je-li nepochybné, že šlo o osobu, ochotnou odevzdání písemnosti obstarat, a navíc, že k předání písemnosti stěžovateli skutečně došlo. Podal-li tedy stěžovatel odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1, doručené mu dne 15. 9. 1995, osobně teprve dne 4. 10. 1995, stalo se tak již po uplynutí lhůty 15 dnů, stanovené k odvolání v ustanovení , neboť tato skončila dnem 2. 10. 1995.

Ústavní soud nesdílí proto stěžovatelův názor, že napadeným rozhodnutím Městského soudu v Praze, odmítajícím jeho odvolání pro opožděnost, mu bylo odepřeno právo na spravedlivý proces (d). Naopak bylo na stěžovateli, aby po poskytnutém poučení využil možnosti právního zastoupení advokátem, což však neučinil.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení , o Ústavním soudu, odmítnout.

- 3 -

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 12. června 1996

prof. JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj