Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 101/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů V.J., J.J., J.J., B.J., všech zastoupených advokátem JUDr. P.Š., proti Krajskému soudu v Hradci Králové, mimo ústní jednání dne 18. 6. 1996 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, t a k t o :

Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :

Podáním ze dne 4. dubna 1996 domáhali se stěžovatelé "změny rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. ledna 1996 (sp. zn. ), jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 23. února 1995)", a to tak, aby (v původním řízení) zákonní byli zavázáni zaplatit jim "dodatečné pozemky" (v podání blíže popsané a označené) spolu s náklady řízení před obecnými soudy protože toto podání bylo postiženo formálním vadami ( , 72 odst. 1 lit. a) ), byly jim tyto Ústavním soudem vytknuty a současně byla jim k jejich odstranění, pod následky plynoucími z ustanovení lit. a) , určena lhůta v trvání 14 dnů.

1

Následným podáním, doručeným Ústavnímu soudu ve lhůtě k tomu určené, stěžovatelé vady návrhu odstranili, poukázali na to, že napadenými rozhodnutími obecných soudů jako orgánů veřejné moci se "cítí dotčeni na svém základním právu vlastnit majetek podle č1. 11 d" a s poukazem k tomu, že blíže popsané a označené pozemky (spolu s prodejem nemovitosti - domkem č. p. 99 zapsaným v kat. území K.L.) byly na (v původním řízení) zákonné provedeny bezúplatně - což mělo založit důvod pro jejich vydání ve smyslu ustanovení lit. a) - navrhli Ústavnímu soudu, aby "po zhodnocení skutkových zjištění" svým nálezem obě rozhodnutí obecných soudů (jak shora byla označena), jako porušující ústavně zaručené základní právo plynoucí z d, zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak z obsahu právním zástupcem stěžovatelů doplněného podání, tak z předložených kopií napadených rozhodnutí ( ) je zřejmé, že ústavní stížnost je opřena o důvody zcela totožné s těmi, které byly uplatněny již v původním řízení před obecnými soudy a s nimiž se však tyto soudy způsobem zcela dostatečným vypořádaly ( ); je tedy ústavní stížnost založena na pouhé polemice s rozhodovacími důvody obecných soudů (s odůvodněním jejich rozhodnutí).

Nadto stěžovatelé přehlédli, že Ústavní soud již dříve ve svých rozhodnutích vyložil, za jakých podmínek se cítí oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně kdy shledává svoji pravomoc "hodnotit" hodnocení důkazů provedených obecnými soudy (k tomu kupř. nález č. 5, 26 in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky - sv. 1, C. H. Beck Praha, 1994, č. 49 dtto sv. 2 apod.); zásadám v této konstantní judikatuře Ústavního soudu vyloženým však požadavek stěžovatelů, totiž aby Ústavní soud "zhodnotil skutkové zjištění" (zřejmě

obecných soudů), očividně nevyhovuje, a to i přesto, že skutková

2

tvrzení účastníků v původním řízení před obecnými soudy jsou výrazně rozporná (okolnosti sepisu kupní smlouvy, kupní cena apod.), nehledě již ani k tomu - což však sluší poznamenat jen zcela na okraj - že sporná otázka výše kupní ceny by ostatně mohla založit jiný právní důvod, než ke kterému se uchýlili stěžovatelé.

Obdobně , co do tvrzeného zásahu do ústavně zaručeného základního práva plynoucího z d, stěžovatelé oponují, že i v tom směru Ústavní soud již dříve vyložil (kupř. nález č. 5 in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky - sv. 1, C. H. Beck Praha, 1994), jak - z ústavního hlediska - je třeba chápat toto ústavně zaručené základní právo a jeho ochranu včetně podmínek, za nichž lze ochranu tomuto právu poskytnout; postačí proto na tuto konstantní judikaturu Ústavního soudu odkázat.

Již z těchto důvodů jeví se proto posuzovaná ústavní stížnost jako neopodstatněná, přičemž zjevnost této neopodstatněnosti ( lit. c) ) plyne jak z povahy těchto důvodů, tak i z ustálené judikatury Ústavního soudu, na niž bylo poukázáno.

Nezbylo proto než o podané ústavní stížnosti rozhodnout, jak z výroku tohoto usnesení je patrno ( lit. c) ).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 18. 6. 1996

JUDr. Vlastimil Ševčík soudce Ústavního soudu ČR