Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 95/96

Ústavní soud České republiky

rozhodl dne 10. června 1996

v senátě ve věci ústavní stížnosti 1) J. B., 2) ing. F. B., obou

zastoupených advokátem JUDr. L. P. proti rozsudku Krajského soudu

v Brně ze dne 27. 2. 1996, čj. -13, za účasti

Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a vedlejších

účastníků 1) Okresního úřadu v Kroměříži, okresního pozemkového

úřadu, 2) města Kroměříž t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 1996, čj. -3, se z r u š u j e .

O d ů v o d n ě n í

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému

rozsudku Krajského soudu v Brně, potvrzujícímu rozhodnutí

Okresního úřadu Kroměříž, okresního pozemkového úřadu, ze dne 18.

10. 1994, čj. PÚ 1262/92/2-HL, o tom, že stěžovatelé nejsou

vlastníky nemovitostí v k. ú. Kroměříž, ve výroku tohoto

rozhodnutí blíže uvedených, stěžovatelé uvádějí, že napadeným

rozsudkem došlo k porušení článku 36 odst. 1, článku 38 odst. 2

(dále jen " ") a dále

článku 90 y ČR. Ačkoli totiž stěžovatelé v předmětném

restitučním řízení opírali restituční titul o ustanovení § 6 odst.

1 písm. k) , o úpravě vlastnických vztahů

k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších

předpisů, rozhodl krajský soud, aniž by nařídil jednání. Krajský

soud dospěl, mimo jiné, k závěru, že stěžovatelé neuvedli žádné

konkrétní okolnosti, z nichž by bylo možno usoudit na stav tísně,

tento závěr však nemá oporu v obsahu správního spisu. Stav tísně

totiž stěžovatelé podrobně rozvedli v písemném podání ze dne 17.

1. 1994 a právě s ohledem na toto jejich vyjádření jim v rámci

ústního jednání před krajským soudem měla být poskytnuta možnost

prokazovat i fakt jejich politické perzekuce a situaci, v níž

předmětná kupní smlouva byla uzavírána. Z uvedených důvodů

navrhují proto stěžovatelé zrušení napadeného rozhodnutí.

Účastník Krajský soud v Brně ve vyjádření předsedy senátu

uvedl, že je nepochybné, že správní orgán vycházel ze spolehlivě

zjištěného skutkového stavu, a protože šlo jen o posouzení právní

otázky, postupoval krajský soud v souladu s ustanovením § 250f o.

s. ř., rozhodl-li o žalobě bez jednání. Z uvedených důvodů navrhl

proto zamítnutí ústavní stížnosti.

Vedlejší účastník Okresní úřad v Kroměříži, okresní pozemkový

úřad, uvedl, že se ztotožňuje s napadeným rozhodnutím krajského

soudu.

Vedlejší účastník město Kroměříž uvedl, že vzhledem k tomu,

že stěžovatelé neuplatnili v řízení před správním orgánem a ani

v návrhu na přezkoumání správního rozhodnutí žádné nové důkazy,

týkající se prokázání tísně, která společně s nevýhodnými

podmínkami musí být současně splněna pro posouzení neplatnosti

kupní smlouvy, rozhodoval krajský soud v dané věci oprávněně bez

nařízení jednání.

Vedlejší účastník Pozemkový fond ČR se postavení vedlejšího

účastníka vzdal.

Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není

soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy,

a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad

jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve

shodě s obsahem hlavy páté y. V tomto směru zjistil Ústavní

soud z obsahu spisu Krajského soudu v Brně, že tento

soud se zabýval otázkou tísně ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1

písm. k) , o úpravě vlastnických vztahů

k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších

předpisů, a ve svém rozhodnutí poukázal na to, že navrhovatelé

neuvedli žádné konkrétní okolnosti, z nichž by okresní pozemkový

úřad mohl dovozovat, že kupní smlouva byla uzavřena v tísni,

a proto nepovažoval za nutné prováděti k tomuto bodu potřebné

dokazování. Okresnímu pozemkovému úřadu nelze tedy vytknout

nedostatky ve zjišťování skutečného stavu věci, a také krajský

soud je shodného názoru, že v projednávané věci stav tísně při

uzavírání kupní smlouvy zjištěn nebyl. Z obsahu spisu Okresního

úřadu v Kroměříži, okresního pozemkového úřadu, sp. zn. PÚ

1262/92/2, je však patrno, že již v řízení před správním orgánem

se stěžovatelé stavu tísně s odkazem na konkrétní okolnosti

dovolávali. Tato skutečnost vyplývá z jejich podání ze dne 17. 1.

1994, v němž tvrdí, že ještě před uzavřením kupní smlouvy OSP

vstoupil naprosto neprávním způsobem na jejich pozemek, neboť

buldozerem zničil plot i zbývající část zahrady, a to v situaci,

kdy stěžovatelka J. B. již nemohla projevit "občanskou statečnost"

a nepodepsat smlouvu, protože statečnost, jakou projevila při

nátlaku ke vstupu do strany, vedla k tomu, že po odmítnutí podpisu

přihlášky s ní byl rozvázán pracovní poměr. V obdobné situaci byl

i stěžovatel ing. F. B., kterému bylo zakázáno publikovat vědecké

práce i výjezd do ciziny. Tato tvrzení stěžovatelů správní orgán

vůbec nezkoumal, a již proto lze stěží mít za to, že vycházel ze

spolehlivě zjištěného skutkového stavu. Jak správní orgán, tak

i krajský soud, sice interpretovaly pojem tísně, nicméně nikoli

způsobem, který by reflektoval specifickou povahu restitučních

předpisů. Jak totiž Ústavní soud konstatoval již ve svém nálezu

z 24. 5. 1994, publikovaném pod č. 131/1994 Sb., protiprávnost,

vedoucí k restituci, nutno interpretovat výlučně v návaznosti na

účel zákona, a proto i pojem tísně je třeba vykládat v souvislosti

s politickým nátlakem, spojeným s obdobím let 1948 - 1989. Jakkoli

je tedy nepochybné, že v uvedeném období byl uzavřen nespočet

smluv zcela se vymykajících z rámce restitučních předpisů, třeba

moment tísně zkoumat i z výše uvedeného pohledu, vnášejícího

otázku, zda k uzavření kupní smlouvy došlo i v projednávané věci

za okolností, obvyklých v každém právním státě. Vzhledem k tomu,

co bylo uvedeno, šlo tedy stěží o jednoduchý případ, opravňující

krajský soud k rozhodnutí bez nařízení jednání ve smyslu

ustanovení (Obdobně uvažoval Ústavní soud

i v nálezu sp. zn.

, uveřejněném pod č. 48 ve svazku

2 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR.)

Protože tedy rozhodnutím krajského soudu došlo k porušení

článku 36 odst. 1, článku 38 odst. 2 y, jakož i článku 90

ČR, Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a napadené

rozhodnutí podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona č.

, o Ústavním soudu, zrušil.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 10. června 1996