Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 69/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele J.Š., zastoupeného advokátkou JUDr. D.Š., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Okr.ú.,pozemkového úřadu, t a k t o :

Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení rozhodnutí Okresního úřadu-pozemkového úřadu,L., ze dne 5. 2. 1996, č.j. Pú-R-2945/II/96-Šo, jímž byla zamítnuta výzva navrhovatele k vydání nemovitostí v k. ú. Č.D., povinnou osobou, neboť v tomto rozhodnutí bylo stanoveno, že navrhovatel není vlastníkem předmětných nemovitostí v k. ú. Č.D.

Navrhovatel uvedl, že svůj nárok na vydání předmětných nemovitostí uplatnil poprvé u Okresního úřadu-pozemkového úřadu, v roce 1991. Poté, co byl okr.ú. zamítnut, podal proti němu odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové, který napadené rozhodnutí zrušil a vrátil jej okr.ú. k novému projednání a rozhodnutí. Tento postup se opakoval ještě dvakrát, takže rozhodnutí, proti němuž ústavní stížnost směřuje, je již třetí ve věci, a to opět se stejným závěrem, že

2

navrhovatel není vlastníkem předmětných nemovitostí, neboť okr.ú. dospěl k závěru, že zde nejsou splněny podmínky pro vydání nemovitosti dle ust. a r) , o půdě. Dle stanoviska navrhovatele okr.ú. od počátku přistupoval k řešení sporu zaujatě v neprospěch navrhovatele, hrubě porušoval zásady procesního řízení a jeho závěry nebyly řádně zdůvodněny a doloženy, navíc se neřídil při rozhodování závaznými závěry krajského soudu a stále opakoval již vytknuté chyby, čímž zároveň dochází k průtahům v řízení.

Navrhovatel uvádí, že postupem okresního úřadu-pozemkového úřadu byla porušena jeho základní práva vyplývající zd, a to právo vlastnit majetek a s tímto majetkem svobodně nakládat dle d. Navrhovatel podal ve lhůtě ústavní stížnost proti rozhodnutí okr.ú., i když nevyužil posledního prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje a neodvolal se potřetí proti rozhodnutí okr.ú., neboť je přesvědčen, že jsou zde splněny podmínky ustanovení zákona č. 182 /1993 Sb., o Ústavním soudu.

Po přezkoumání návrhu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh je nepřípustný. Z předložených listinných důkazů Ústavní soud zjistil, že navrhovatel se dvakrát proti rozhodnutí okr.ú. odvolal. Potřetí, kdy již okr.ú. splnil doslovně všechny pokyny krajského soudu a přesto návrh zamítl, se navrhovatel již ke krajskému soudu neodvolal, ale namísto toho podal ústavní stížnost s tím, že dochází k nežádoucím průtahům v řízení a že jsou zde tedy splněny podmínky ustanovení , blíže však svůj postup neodůvodňuje. Dle ustanovení citovaného zákona Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka, že stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně jeho práva poskytuje, jestliže v řízení o podaném opravném prostředku dochází ke značným

3

průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.

Ústavní soud je přesvědčen, že podmínky uvedeného ustanovení v daném případě nejsou splněny, neboť v řízení ve věci samé nedošlo ke značným průtahům ze strany okr.ú. ani soudu. Během tří a půl roku došlo k pěti jednáním a rozhodně pak není splněna podmínka, že průtahy se musí týkat řízení o podaném opravném prostředku. Ve věci rozhodovaly nezávislé státní orgány dle svého vlastního uvážení a poté vydávaly svá rozhodnutí, naposledy okr.ú. akceptoval a provedl naprosto všechny důkazy, jež mu krajský soud uložil.

Vzhledem k tomu, že se navrhovatel proti rozhodnutí, pokud s ním nesouhlasil, neodvolal, nesplnil zákonnou podmínku pro přípustnost ústavní stížnosti, jak je uvedeno výše. Na základě těchto skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou zde splněny podmínky ustanovení ve spojení s ust. , a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné.

V Brně 10. června 1996 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu ČR