Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 119/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 28. 5. 1996 soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti M.H. a J.H., zastoupeni advokátkou JUDr. L.G., proti rozhodnutím F.ř. v B., F.ř. v B., a Krajskému soudu v Brně, t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Soudce zpravodaj podle ust. stížnost odmítl, neboť se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud České republiky obdržel dne 26. 4. 1996 podání J.H. a M.H., oba zastoupeni advokátkou JUDr. L.G.

Vzhledem k tomu, že obě stížnosti se týkají téže kausy a směřují proti stejným odpůrcům, senát Ústavního soudu České republiky obě podání usnesením ze dne 22. 5. 1996 , sp. zn. II.

1

ÚS 119/96, spojil, ve smyslu ust. , ve vztahu k s tím, že obě věci budou nadále vedeny pod

sp. zn.

.

Navrhovatele uvádí, že rozhodnutím F.ř. v B., ze dne 28. 12. 1993, čj. FÚ 88/99/93-240/ST a příslušným platebním výměrem jim byla předepsána darovací daň v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy mezi navrhovateli a SD J.B., jako prodávajícím, na nemovitosti zapsané na LV č. 146 pro obec a k.ú. J. Nemovitosti na základě realizované kupní smlouvy přešly do vlastnictví navrhovatelů za dohodnutou kupní cenu 3.500 000,- Kč. Zjištěná cen dle právních předpisů prodávaných nemovitostí činila 4 544 348,54 Kč.

Rozhodnutí f.ú. bylo na základě odvolání stěžovatelů přezkoumáno F.ř. v B. a bylo v plném rozsahu potvrzeno. Ke stejným závěrům jako výše uvedené finanční orgány dospěl i Krajský soud v Brně, když žalobu stěžovatelů proti napadeným rozhodnutím zamítl.

Navrhovatelé se cítí takovým postupem poškozeni a tvrdí, že rozhodnutím F.ú. v B., a rozhodnutími dalších orgánů bylo porušeno jejich právo dané článkem 11d, a to ustavením odst. 1 věty druhé , odstavce 3 a odst. 5.

Právní fikce, že jednou smlouvou kupní byly uzavřeny dvě smlouvy, nemá podle názoru stěžovatelů oporu v zákonném předpise a je podle jejich názoru rovněž nepřípustným zásahem do osobnostních majetkových práv.

K problematice shora uvedené se již několikrát vyjádřil Ústavní soud v platné judikatuře ( viz usnesení ze dne 15. 6. 1995).

2

Daň darovací je vyměřena každému subjektu v alikvotní části z rozdílu mezi kupní cenou a cenou zjištěnou z realizovaného převodu nemovitosti v souvislosti s kupní cenou. V daném případě byly nemovitosti převedeny za cenu nižší, než byla cena zjištěná podle platných předpisů. V tomto případě je nutno vycházet z interpretace a , v tehdy platném znění.

Pro účely zdanění se nevyžaduje jako podmínka úmysl darovat, nýbrž jen bezúplatný převod majetku. Obě daně se tak nepřekrývají a nepřekrývá se ani daňový základ, z něhož jsou vyměřeny. Účelem takové právní úpravy bylo zamezit daňovým únikům a nikoliv omezit smluvní volnost při uzavírání kupních smluv.

Pro posouzení věci je tedy rozhodující, zda v případě nižší ujednané ceny, než je cena zjištěná, dochází k úplatnému převodu celé věci a tudíž dochází k jejímu nabytí v důsledku jiného právního úkonu, než je právní úkon zcela nebo zčásti neúplatný. Podle je třeba právní úkon vykládat nejen podle jeho jazykového vyjádření, ale zejména podle vůle toho , kdo právní úkon učinil , není-li vůle v rozporu s jazykovým projevem.

Podstatným znakem úplatných právních úkonů je adekvátnost hodnoty vzájemných plnění. V daném případě lze konstatovat vzájemný nepoměr mezi hodnotami oboustranného plnění, vyplývající z nepoměru ceny sjednané ( 3 500 000,- Kč) a ceny zjištěné 4 544 348, 54 Kč.

Posuzovaný právní úkon je třeba posuzovat jako výsledek disimulace a tudíž jako smíšený právní úkon. Předmětem darovací daně je bezplatné nabytí majetku na základě právního úkonu, a to jinak, než smrtí zůstavitele. Daní je zatížen ten, kdo majetek bezúplatně získal. Zákon tedy nestanoví jako podmínku pro zpoplatnění daně darovací úmysl darovat. Dani darovací tedy podléhá jakékoliv bezúplatné nabytí majetku, s výjimkou dědictví a majetku , jehož nabytí je ze zákona od této daně osvobozeno.

3

Byly -li tedy nemovitosti převedeny za cenu nižší, než je cena zjištěná (stanovená znaleckým posudkem), je třeba takový převod posuzovat za částečně úplatný a částečně bezúplatný ( , ve znění ). Tato právní úprava platila od 1. 1. 1993 a dopadá na všechny případy, kdy skutečnost která byla předmětem daně darovací nastala před účinností , tj. před 1.1. 1994. Základem daně darovací i daně z převodu nemovitostí tak byla cena zjištěná podle zvláštních předpisů , nikoliv cena sjednaná.

Z výše uvedených skutečností soudci zpravodaji nezbylo, než návrh jako návrh věcně neopodstatněný odmítnout.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu české republiky se nelze odvolat.

V Brně dne 28. 5. 1996 JUDr. Antonín Procházka

soudce zpravodaj

4