Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 113/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 3. května 1996 ve věci ústavní stížnosti M.K., zastoupeného advokátem JUDr. P.M., proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, ze dne 19. 2. 1996, čj. 33-603/5603/96, ve spojení s rozhodnutím O.ú. v P., referátu sociálních věcí a zdravotnictví, ze dne 25. 1. 1996, čj. 593/cs/96/28,

t akt o

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím správních orgánů poukazuje stěžovatel opětovně na to, že ve výkonu civilní služby mu, obdobně jako ve výkonu vojenské služby, brání důvody svědomí a náboženského přesvědčení. Stěžovatel nerespektoval povolávací příkaz k výkonu civilní služby, za což byl uznán vinným a také odsouzen pro trestný čin podle § 272c odst. 1 trestního zákona Okresním soudem v Pardubicích ve věci sp. zn. . Stěžovatel nemůže být

2 -

za odepření civilní služby opětovně potrestán, nicméně tím, že by na případné povolávací příkazy nereagoval, znevažoval by tím postavení O.ú. v O., jakožto orgánu státní moci. Stěžovatel požádal o odklad civilní služby jen proto, že nemohl požádat o její zproštění nebo prominutí, neboť současná právní úprava mu to nedovoluje. Tento stav je však v rozporu s článkem 1, článkem 3 odst. 1, článkem 4 odst. 1, článkem 40 odst. 5 d. Z uvedených důvodů proto stěžovatel navrhuje zrušení napadených rozhodnutí, jakož i zrušení právních předpisů, a to slov "a Slovenské Federativní", "před účinností , o civilní službě" v ustanovení , v platném znění, a dále slov "před účinností , o civilní službě", "vojenské základní (náhradní)" v ustanovení , v platném znění.

Předmětem správního uvážení bylo, a vzhledem k obsahu stěžovatelovy žádosti také mohlo být, pouze to, zda u stěžovatele jsou dány důvody pro povolení odkladu civilní služby podle , o civilní službě. Dospěly-li správní orgány při aplikaci citovaného ustanovení k závěru, že stěžovatelem uváděné důvody nejsou rozhodné pro povolení odkladu výkonu civilní služby, Ústavní soud může toto jejich zvážení stěží zpochybňovat za situace, kdy stěžovatel ve skutečnosti sleduje zproštění, resp. prominutí, civilní služby proto, že má vnitřní zábrany tuto službu vykonávat. Tohoto cíle nemůže totiž stěžovatel dosáhnout cestou odkladu výkonu civilní služby, ale pouze v řízení o zproštění či prominutí výkonu této služby, v němž na vydané rozhodnutí a na, v něm aplikované, předpisy může případně adekvátním způsobem reagovat.

Neopodstatněnost ústavní stížnosti je tedy vzhledem k uvedeným důvodům natolik evidentní, že Ústavnímu soudu nezbylo, než ji podle ustanovení , o Ústavním soudu, odmítnout.

3 -

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 3. května 1996

prof. JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj