Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 246/95

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele DB, zastoupeného JUDr. V.P., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor, ze dne 18. 7. 1995, čj. -88, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel se ve své včas podané ústavní stížnosti ze dne 11. 10. 1995, doručené Ústavnímu soudu dne 12. 10. 1995, domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, pobočka Tábor, ze dne 18. 7. 1995, čj. -88, potvrzujícího rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 27. 10. 1994, čj. -62, neboť má za to, že jimi bylo porušeno právo na ochranu vlastnického práva, zaručené d (dále jen ). Toto porušení spatřuje v tom, že mu byla uložena povinnost poskytnout náhradu za živý a mrtvý inventář a zásoby podle zákona č. 195/1993 Sb. (dále jen zákon o půdě) a vydat majetkový podíl vypočtený podle (dále jen transformační zákon) oprávněné osobě formou finančních prostředků. Navrhovatel nesouhlasí se závěry krajského soudu, že plnění z jeho strany je nejisté, a tvrdí, že náhradní majetek schopný vydání má. Navrhovatel rovněž nesouhlasí s argumentací soudů, podle které zákon o půdě ani transformační

1

zákon nevylučují možnost poskytnout oprávněné osobě plnění formou finanční náhrady. Výkladem ustanovení § 20 odst. 1 a 3 zákona o půdě naopak dovozuje, že možnost vydat náhradu v jiné formě, tj. peněžním plněním, závisí výlučně na dohodě stran, která nemůže být nahrazena rozhodnutím soudu, s tím, že smyslem ustanovení § 20 cit. zák. je zajištění provozu, a proto přichází v úvahu pouze poskytnutí věci nebo služby, které má ve svém vlastnictví. Také z ustanovení § 7; 13 transformačního zákona stěžovatel dovozuje, že majetkové podíly nejsou tvořeny penězi, nýbrž věcmi, pohledávkami a jinými právy, takže nárok na peníze právně dán není. Závěrem poukazuje na to, že vydávání majetkových podílů a náhrad v penězích povede k poškození většiny ostatních oprávněných osob, neboť snížení majetku družstva znamená i snížení majetkových podílů ostatních oprávněných osob, majících přitom vůči družstvu i sobě navzájem rovná práva.

Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, že není vrcholem soustavy obecných soudů, není ve vztahu k těmto soudům soudem nadřízeným (č1. 81, y ČR) a za předpokladu, že tyto soudy postupují v souladu s principy stanovenými v hlavě páté d, není oprávněn do jejich rozhodovací činnosti zasahovat. V tomto směru z připojeného spisu Okresního soudu v Pelhřimově, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že obecné soudy postupovaly zcela v souladu s ustanoveními hlavy páté y, neboť soudy obou stupňů vycházely ze skutkového stavu, který byl v rámci dokazování řádně zjištěn za účasti stran sporu a způsobem, který je stanoven příslušnými procesními předpisy , 132 V rámci volného hodnocení důkazů pak soudy učinily ve věci právní závěr o tom, že navrhovatelka M.D. je oprávněnou osobou k náhradě za živý a mrtvý inventář a zásoby dle zákona o půdě a stejně tak i v poměru k majetkovému podílu dle transformačního zákona. Dále bylo konstatováno, že stěžovatel je povinnou osobou s tím, že zákon o půdě v finanční náhradu nevylučuje a transformační zákon konkrétní úpravu neobsahuje a proto ani

2

v tomto případě nelze finanční náhradu vyloučit.

Z obsahu vlastní ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel opakuje námitky, které uplatnil již v řízení u obecných soudů. Podstata ústavní stížnosti pak spočívá v polemice s právními závěry rozsudků obecných soudů. Skutečnost, že po provedeném řízení soudy vyhověly návrhu navrhovatelky M.D. a uložily stěžovateli poskytnout náhradu v peněžní formě a zároveň vyslovily právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti a nelze z tohoto důvodu argumentovat porušením ústavně zaručeného práva.

V daném případě navíc nemohlo dojít k navrhovatelem tvrzenému porušení y, neboť je a bylo nesporné, že v důsledku navrhovatelem plněných podmínek, jak dle zákona o půdě, tak dle transformačního zákona, dojde ke zmenšení objemu vlastnictví stěžovatele. Samotný nesouhlas s formou uspokojení nároku, tj. s peněžitým plněním namísto nepeněžitého, je nezpůsobilý založit porušení č1. 11 y.

Vycházeje z výše uvedených úvah dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, proto byl návrh dle ustanovení odmítnut.

Z důvodu odmítnutí ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost nebylo postupováno ani dle

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 24. 4. 1996 soudkyně Ústavního soudu ČR

3