Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 37/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele R.P., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ve spojení s rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 3, t a k t o :

Návrh s e o d m í t á. O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel se svým návrhem domáhal přezkoumání rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. , ve spojení s rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. . Městský soud zamítl odvolání navrhovatele proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3, jímž byl navrhovatel uznán vinným trestnými činy podvodu a padělání a pozměňování veřejnéy k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a zařazen do věznice s ostrahou. Navrhovatel je přesvědčen, že oba soudy nesprávně a neúplně provedly a poté i zhodnotily provedené důkazy, porušily tak zákon a v důsledku toho byl navrhovatel protiprávně odsouzen. Oba soudy tedy pochybily ve výroku o vině i o trestu, a tím byla porušena základní práva navrhovatele dle a d.

2

Navrhovatel zároveň žádal Ústavní soud o ustanovení právního zástupce.

Po přezkoumání návrhu dospěl Ústavní soud ČR k závěru, že návrh nemá všechny náležitosti ústavní stížnosti, které , č. , stanoví. Navrhovatel neuvedl, které konkrétní jeho základní lidské právo bylo porušeno a jakým jednáním soudů k tomu došlo ( cit. zák.), návrh dále neobsahoval označení důkazů, kterých se navrhovatel dovolává, nebylo z něho patrno, čeho se navrhovatel domáhá a návrh nebyl zaslán v dostatečném počtu vyhotovení ( cit. zák.). K návrhu nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( cit. zák.), z návrhu nebylo zřejmé, zda navrhovatel vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( cit. zák.). Z návrhu dále nebylo možno zjistit, zda byla zachována zákonná lhůta k podání ústavní stížnosti ( cit. zák.) a konečně navrhovatel nebyl zastoupen advokátem, komerčním právníkem ani notářem ( cit. zák.).

Na uvedené nedostatky Ústavní soud ČR navrhovatele upozornil a stanovil mu lhůtu k jejich odstranění. Několik dnů po uplynutí této lhůty zaslal navrhovatel Ústavnímu soudu přípis, ve kterém sdělil, že advokáta si volit sám nebude a odkázal na protokoly 3, 5 a 8 v článku 6 odst. 3 písm. c) "Š" r. 1993 s tím, že se jedná o normativní akt vyšší právní síly a "nesmí obsahově odporovat - jedná se o lex posterior derogat priori a naše republika je ustanovením čl. l0 Sb. zák. 1/93 vázána".

Navrhovatel tedy nedostatky návrhu ve stanovené lhůtě neodstranil. Pokud jde o jím požadované ustanovení právního zástupce, dle ustanovení ČR soudce zpravodaj rozhodne na návrh stěžovatele, podaný před

3

prvním ústním jednáním, že náklady na jeho zastoupení zcela nebo zčásti zaplatí stát, pokud to odůvodňují osobní a majetkové poměry stěžovatele a nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta. Z dikce § 83, označeném jako náhrada nákladů zastoupení, jasně vyplývá, že Ústavní soud není oprávněn ani povinen ustanovit navrhovateli právního zástupce. Pouze v případě, že to odůvodňují osobní a majetkové poměry navrhovatele (což je třeba prokázat), může rozhodnout o tom, že mu státem bude uhrazena náhrada nákladů na zastoupení toho právního zástupce, kterého si navrhovatel sám zvolil. Navrhovatel poukazuje na blíže nespecifikovaný mezinárodní dokument ze Š., a má-li na mysli čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, nebere na zřetel další podmínku, uvedenou v tomto ustanovení.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud ČR k závěru, že jsou zde splněny podmínky ustanovení , a proto mimo ústní jednání usnesením návrh odmítl.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné.

V Brně 11. dubna 1996 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu ČR