Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 155/95

-9

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl o ústavní stížnosti M.T., zast. advokátem JUDr. J.P., ve věci rozhodnutí a postupu orgánů činných v trestním řízení, t a k t o :

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel podal dne 12.6.1995 Ústavnímu soudu stížnost podle Uvedl, že dne 20.5.1992 byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody v trvání tří let, k němuž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Příbrami sp. zn. , pro jehož neodpykaný zbytek v délce devíti měsíců mu byla stanovena zkušební doba pěti roků. V té době byl M.T. vyslechnut Policií České republiky jako svědek ve věci vloupání do chaty a svou výpovědí usvědčoval ze spáchání trestného činu M.K. Dodatečně se dozvěděl, že spolupachatelem vloupání byl P.Š., jehož pomsty se M.T.

1

obával a měl dokonce strach o život. Dospěl k přesvědčení, že v bezpečí bude pouze ve vězení a proto simuloval krádež. I když šlo o škodu pouhých 86,30 Kč a poškozený ani právo na její náhradu v trestním řízení neuplatnil, k obhajobě navrhovatele nebylo přihlédnuto a Okresní soud v Příbrami rozsudkem z 27.9. 1992 sp. zn. odsoudil navrhovatele pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) trestního zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. V odvolacím řízení Krajský soud v Praze rozsudkem z 12.1.1993 sp. zn. zrušil rozsudek soudu I. stupně ve výroku o trestu a odsoudil navrhovatele k trestu odnětí svobody na čtyři měsíce. Tento trest navrhovatel již odpykal vazbou. Podnět k podání stížnosti pro porušení zákona ze 16.2.1993 bývalá KP, jako nedůvodný odložila dne 13.12.1993

pod sp. zn. 3 KPt 5028/93. Námitkám ze dne 5.1.1994 proti tomuto rozhodnutí VSZ nevyhovělo a opakovaný podnět rozhodnutím ze 30.5.1994 sp. zn. VZz 1015/94 odložilo s odůvodněním, že rozhodováním soudů k porušení zákona v neprospěch M.T., nedošlo. NSZ žádosti o přezkoumání tohoto rozhodnutí nevyhovělo.

Navrhovatel ve své původní stížnosti vyslovil názor, že když soudy neakceptovaly jeho obhajobu a nezprostily ho obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu, porušily § 4 písm. a) trestního zákona, neboť navrhovatel (v trestním řízení soudním obžalovaný) nechtěl ohrozit zájem chráněný ustanovením § 247 trestního zákona a neměl v úmyslu přisvojit si věci, jichž se zmocnil a upozornil, že v případě ponechání rozsudků okresního a krajského soudu v platnosti, po uplynutí lhůty podmíněného propuštění z výkonu trestu Okresní soud v Plzni vysloví, že se navrhovatel ve zkušební lhůtě neosvědčil a že zbytek neodpykaného trestu v délce devíti měsíců musí vykonat.

I když z původní ústavní stížnosti bylo možno dovodit, že navrhovatel žádá zrušení rozsudků soudu obou stupňů, návrh měl esenciální vady, k jejichž odstranění soudce zpravodaj navrhovatele a jeho právního zástupce vyzval podle

Zástupce navrhovatele doplnil návrh speciální plnou mocí a údajem, že byl-li navrhovatel nezákonně odsouzen a držen

2

bezdůvodně čtyři měsíce ve vazbě, orgány činné v trestním řízení, Okresní soud v Příbrami, Krajský soud v Praze a VSZ, porušily jeho právo na osobní svobodu podle článku 8 odst. 2 d.

Ani tímto doplňujícím podáním se ústavní stížnost nestala perfektní. Proto soudce zpravodaj vyzval zástupce navrhovatele k odstranění přetrvávajících vad návrhu, neboť nebyly splněny požadavky a Vedle toho ho vyzval k vyjádření ohledně lhůty k podání ústavní stížnosti. Tato výzva už zůstala bez odezvy, ačkoliv poskytnutá lhůta již několikrát uplynula.

Podle , ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( ).

Navrhovatel brojí proti odsouzení za skutek, který není trestným činem. Posledním prostředkem, který zákon občanovi k ochraně práva v této souvislosti poskytuje, je odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 12.1. 1993 sp. zn. . Za poslední prostředek podle věta druhá se nepovažuje stížnost pro porušení zákona, neboť zákon jej neposkytuje navrhovateli, nýbrž jinému subjektu (např.

- usnesení č.11, svazek 2 Sbírky nálezů a usnesení ÚS ČR, C.H. Beck, Praha 1995, str. 219).

Lhůta k podání ústavní stížnosti počala plynout dnem právní moci rozsudku odvolacího soudu a byla-li podána až v polovině roku 1995, stalo se tak po mnohonásobném uplynutí zákonné 60 denní lhůty.

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl podle , o Ústavním soudu.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 15. dubna 1996

JUDr. Miloš Holeček

soudce Ústavního soudu ČR