Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 32/96

Sp. zn.

ČESKÁ REPUBLIKA

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. A.V., zastoupeného advokátem JUDr. V.P., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 11. 1995, sp. zn. , a Okresního soudu v Chrudimi ze dne 14. 3. 1995, sp. zn. , spojené s návrhem na zrušení části zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon) v platném znění,

t a k t o

Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel podal svůj návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem svým podáním ze dne 30. 1. 1996, označeným jako ústavní stížnost.

Stěžovatel v návrhu namítá porušení vlastnického práva podle d, ke kterému mělo dojít zásahem orgánu veřejné moci, tj. rozsudky soudů. Dále pak argumentuje d, který stanoví, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Konkrétně jde, o rozsudky okresního a krajského (odvolacího) soudu, ve kterých byla stěžovateli shodně uložena povinnost náhrady škody za úraz, a to v souladu s ust. § 9 odst. 2 a § 9a odst. 4 zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích, ve zněni pozdějších předpisů. Zároveň stěžovatel v souladu s ust. § 74 navrhuje zrušení uvedených ustanovení citovaného zákona.

1

Stěžovatel v návrhu především dovozuje, že citovaná ustanovení zákona č. 135/1961 Sb. zavazují k údržbě pod sankcí odpovědnosti za škodu nikoliv vlastníka chodníku, ale osobu jinou. Tím nepochybně poskytují vlastníkovi chodníku vyšší ochranu. Jsou tedy v rozporu s , jakož i článkem 11 odst. 1 d. Tato ustanovení sice ve veřejném zájmu a na základě zákona, avšak bez jakékoliv náhrady, nuceně omezují vlastnické právo toho, jehož nemovitost přiléhá k chodníku. Uvedené omezení spočívá nejen v tom, že ukládá těmto vlastníkům údržbu cizí věci (chodníku), ale zejména i v sankci, která hrozí podle silničního zákona.

Stěžovatel návrhem nenapadá - podle svého výslovného vyjádření - procesní ani věcnou stránku soudního rozhodování, napadá pouze rozsudky, které byly sice vydány v souladu se zákonem, avšak - podle jeho názoru - v rozporu s ústavními předpisy.

Je třeba konstatovat, že rozsudek soudu, kterým byla v souladu se zákonem stěžovateli uložena povinnost náhrady škody, nelze považovat za rozhodnutí orgánu veřejné moci, kterým by bylo porušeno základní právo nebo svoboda, a to konkrétně právo vlastnické. Do výkonu vlastnického práva rozsudky nijak nezasahují, resp. toto právo neomezují. Vycházejí z ustanovení zákona, kterým se ve veřejném zájmu ukládá konkrétní povinnost osobám obecně blíže specifikovaným. Jde o samostatné uložení povinnosti zákonem, která s institutem vlastnictví, resp. výkonem vlastnického práva podle d, nijak přímo nesouvisí. Povinnost se ukládá neurčitému počtu (okruhu) osob, jež jsou v daném případě charakterizovány jako "vlastníci, správci nebo uživatelé nemovitostí, které v zastaveném území hraničí se silnicí nebo místní komunikací." Obdobně jiné zákony hovoří např. o brancích, vojácích, státních zaměstnancích atp., a ukládají jim, resp. jen takto blíže specifikovanému okruhu osob, určité povinnosti.

Jde tedy o běžné uložení povinnosti, které se týká neurčitého počtu abstraktně určených subjektů, které je možné provést v souladu s ust. d, resp. citované y, ovšem i za respektování této y. K porušení ani omezení vlastnického práva chráněného podle d vydáním uvedených rozsudků tedy nedošlo.

Pokud stěžovatel dále namítá porušení d, který garantuje ukládání povinností na základě zákona, tj. v jeho mezích i prováděcím předpisem, při zachování základních práv a svobod, Ústavní soud neshledal, že by uložení povinnosti napadenými rozsudky soudů došlo k porušení některého dalšího práva nebo svobody, Což stěžovatel ani blíže nenamítal.

Ze všech uvedených důvodů je nutno návrh ústavní stížnosti posoudit jako zjevně neopodstatněný.

2

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, svým usnesením podle , o Ústavním soudu, návrh odmítl.

Protože návrh ústavní stížnosti byl odmítnut, nebyly splněny podmínky pro projednání návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 135/1961 Sb., který byl podán podle , spolu s návrhem ústavní stížnosti a sdílí její osud. Ústavní soud neměl důvodu, aby se jím dále zabýval.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. dubna 1996 JUDr. Vladimír P a u 1

soudce zpravodaj

3