Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 55/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. M.T., zastoupené advokátem JUDr. Z.K., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 12. 1995, sp. zn. , ve spojení s mezitímním rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 3. 7. 1995, sp.zn. ,

t a k t o Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavnímu soudu byla dne 19. 2. 1996 doručena včas podaná ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedeným rozhodnutím, s tvrzením stěžovatelky, že těmito rozsudky byla vážně zasažena a porušena její základní práva na náhradu živého a mrtvého inventáře, která jí vyplývají z příslušných právních předpisů. V této souvislosti namítá porušení d, porušení práva na soudní ochranu ve smyslu y a ústavního principu nezávislosti soudu podle a y. Stěžovatelka své námitky opírá zejména o to, že má výhrady k postupu soudu I. stupně, který vydal mezitímní rozsudek, jímž rozhodl o nedůvodnosti základu nároku navrhovatelky na náhradu za živý a mrtvý inventář a zásoby, odvozeném od výpočtu podle nař. vlády

1

č. , kterým se stanoví způsob výpočtu výše náhrad za živý a mrtvý inventář a zásoby. Tento rozsudek odvolací soud potvrdil. Dále pak poukazuje na porušení ustanovení a , vztahujících se k provádění důkazů a jejich hodnocení. Proto stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud svým nálezem oba napadené rozsudky zrušil.

K tomu, aby návrh mohl být ve smyslu , o ústavním soudu, kvalifikován jako ústavní stížnost, musí splňovat požadované náležitosti, stanovené zejména v ustanoveních , , a . Podle tohoto zákona je fyzická nebo právnická osoba oprávněna podat ústavní stížnost jedině tehdy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. To umožňuje v zásadě napadnout ústavní stížností jakékoli rozhodnutí orgánů státu a jiných orgánů podřazených pod pojem "veřejná moc". V této souvislosti Ústavní soud odkazuje na svoji judikaturu (usn. č. 3 Sbírky nálezů a usnesení, svazek 2), podle níž veřejnou mocí je taková moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, ať již přímo nebo zprostředkovaně. Základním kritériem je tedy skutečnost, zda příslušný orgán, zde soud, rozhodoval o právech a povinnostech konkrétních subjektů a zda jsou tato práva

a povinnosti vykonatelné.

V předmětné věci, jak vyplývá z obou přiložených rozhodnutí, se stěžovatelka domáhá náhrady za živý a mrtvý inventář a zásoby ve smyslu ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Soud I. stupně ve svém rozhodnutí konstatoval, což potvrdil i odvolací soud, že na základě provedeného důkazního řízení existuje zcela průkazný doklad o odňatém majetku, a proto není nutné odvozovat výpočet náhrady z nař. vlády č. Vzhledem k tomu, že se jednalo o základní princip sporu, považoval soud I. stupně za vhodné

2

rozhodnout mezitímním rozsudkem ve smyslu Skutečnost, že soud rozhodl pouze o základu projednávané věci, ze kterého přímo neplynou práva a povinnosti, a že nebylo dosud pravomocně rozhodnuto o celé projednávané věci konečným rozsudkem. ( zejména o výši náhrad), není zde dán důvod, aby se stěžovatelka domáhala svých práv formou ústavní stížnosti. Navíc Ústavní soud rovněž považuje za nutné připomenout, že to, zda soud shledá pro postup podle důvod, je věcí jeho úvahy. Jakýkoliv zásah do takového postupu by představoval porušení nezávislosti soudní moci, což je neslučitelné s úlohou Ústavního soudu.

Za daných okolností je z hlediska ústavní ochrany bezdůvodné tvrzení, že došlo k porušení namítaných práv, a proto je třeba vycházet ze závěru, že podaný návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti je neopodstatněný. Proto byl podle odmítnut, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. března 1996

JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj

3