Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 56/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti manželů P. a P.S., zastoupených advokátem JUDr. Z.L., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 12. 1995, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 9. 8. 1995, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 21. 3. 1996 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, t a k t o :

Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností, která jinak vyhovovala zákonným podmínkám pro její věcné projednání (, 2, 72 odst. 1 písm. a) ), domáhají se stěžovatelé zrušení pravomocného rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 12. 1995, sp. zn. , jakož i zrušení rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 9. 8. 1995, sp. zn. . Ve své ústavní stížnosti tvrdí, že citovaným pravomocným rozsudkem odvolacího soudu byl porušen , y, , d, aniž by však blíže rozvedli, čím nebo jak měla být rozhodnutími orgánů veřejné moci označená ustanovení

1

ad porušena. Ve své ústavní stížnosti vedou stěžovatelé skutkovou a právní polemiku se závěry Krajského soudu v Plzni, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Klatovech, kterým byl zamítnut návrh stěžovatelů na přiznání náhrady škody způsobené střetem motorových vozidel. Stěžovatelé v tom, že označený orgán veřejné moci učinil jiný právní závěr, než se domnívají, že učinit měl, tzn. že jejich návrh zamítl, spatřují porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.

Ústavní soud se zabýval opodstatněností ústavní stížnosti ve vztahu k závěrům stěžovatelů tak, jak tyto jsou vyjádřeny v ústavní stížnosti. Mimo již zmíněné skutkové a právní polemiky se závěry obecných soudů, neshledal ústavní soud ve stížnosti jiná tvrzení, ze kterých by bylo zřejmé, jakým způsobem mělo být porušeno ústavně zaručené základních právo a svoboda stěžovatelů.

Ústavní soud si však přesto vyžádal spisový materiál Okresního soudu v Klatovech, sp. zn. ( ), z něhož zjistil, že návrhem na zahájení řízení ze dne 1. 2. 1995 domáhali se stěžovatelé vydání rozsudku, jímž by okresní soud zavázal odpůrce (S, N.H.) zaplatit navrhovatelům 72 634,52 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody ( obč. zák.). Svůj nárok stěžovatelé opírali v žalobě o tu skutečnost, že ke vzniku škody došlo při střetu s autobusem odpůrce, který předjížděli, a kdy ke střetu vozidel došlo v důsledku jeho náhlého odbočení vlevo.

Z rozhodnutí Policie ČR, sp. zn. ORKT: 7-DI/95 ze dne 27. 1. 1995) vyplynulo, že jím bylo zastaveno řízení pro přestupek (, který měl spočívat na straně řidiče autobusu v porušení ustanovení , vyhlášky FMV č. , o pravidlech silničního provozu, neboť skutek, pro který se řízení vedlo, nebyl řidiči autobusu správním orgánem prokázán a ke střetu vozidel došlo proto, že stěžovatel,

2

jako řidič předjíždějícího osobního vozidla (zn. CITROEN), nerespektoval blikající levý ukazatel směru jízdy předjížděného autobusu a navíc k předjíždění přistoupil v místech vodorovného dopravního značení V1A (podélná čára souvislá).

Z rozhodnutí téhož správního orgánu (sp. zn. ORKT: 7-23/DI-95 ze dne 27. 1. 1995 - řízení vedené proti stěžovateli) Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl potrestán pro přestupek v silniční dopravě (, b), vyhlášky FMV č. , o pravidlech silničního provozu, ve smyslu ust. zák. ČNR č. , o přestupcích, v platném znění) pokutou ve výši 2 000 Kč, a to za skutek zmíněný již shora.

Takto z pravomocných rozhodnutí správních orgánů vyplývá, že příčinou předmětné dopravní nehody, totiž střetu osobního motorového vozidla stěžovatele s před ním jedoucím autobusem, došlo výhradně zaviněním stěžovatele.

Z citovaného pravomocného rozhodnutí správního orgánu pak ve svých rozhodnutích vycházely i obecné soudy obou stupňů.

Ústavní soud již několikrát ve svých rozhodnutích vyložil, za jakých okolností a podmínek je příslušný k zásahu do jurisdikční činnosti obecných soudů. Předpokladem takovéhoto zásahu je, že obecné soudy ve svém rozhodování postupovaly v rozporu s obsahem hlavy pátéd a porušily taková procesní ustanovení, která plynou z konkrétních procesních předpisů, v posuzování věci tedy z .

Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů a jako takový se necítí oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti soudů obecných, jestliže tyto soudy respektují kautely procesních předpisů; z ústavního principu nezávislosti soudu, úst. , dále vyplývá zásada volného hodnocení důkazů

3

( ), a proto respektují-li obecné soudy povinnosti plynoucí pro ně ze zmíněné zásady, nespadá do pravomoci Ústavního soudu hodnotit postup obecného soudu, tedy ani jeho hodnocení důkazů provedených v řízení před nimi.

Nedošlo-li tedy rozhodnutím orgánů veřejné moci k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod, obsažených v hlavě pátéd, není Ústavní soud oprávněn do jejich jurisdikční činnosti jakkoliv zasahovat.

Z vyložených důvodů je posuzovaná ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, a proto nezbylo než rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno ( ).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 21. 3. 1996

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu ČR