Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 23/96

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl o ústavní stížnosti H.P., zastoupené advokátem JUDr. M.H., proti sdělení Ministerstva vnitra ČR - Inspekce ministra vnitra ze dne 22. 11. 1995, č. j. In 2797/S-95, ve spojení se sdělením NSZ ze dne 18. 10. 1995, sp. zn. -9, rozhodnutími VSZ ze dne 24. 8. 1995, c.3. , KSZ ze dne 8. 8. 1995, č.j. , a usneseními OSZ ze dne 9. 5. 1995, č.j. , a Policie ČR ze dne 29. 3. 1995, č. j. ORCO-93/KO-TČ-95,

t a k t o

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavnímu soudu byla dne 23. 1. 1996 doručena ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedeným rozhodnutím konkrétně uvedených orgánů činných v trestním řízení a proti sdělení Ministerstva vnitra - Inspekce ministra vnitra ze dne 22. 11. 1995, č.j. In 2797/S-95, které postoupilo podání stěžovatelky zpět OSZ v K.

1

Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že Policie ČR odložilo usnesením ze dne 29. 3. 1995 trestní oznámení stěžovatelky ve věci podezření ze spáchání trestného činu pomluvy. Tento trestný čin měl být spáchán provedením záznamu do její zdravotní karty s obsahem, že je psychopat a náboženský fanatik. Usnesení o odložení věci bylo v podstatě odůvodněno tak, že údaje byly zapsané pouze ve zdravotní dokumentaci a pro potřeby posudkové komise s tím, že výsledky lékařských šetření jsou kryty lékařským tajemstvím, a proto nemohlo dojít k ohrožení vážnosti u spoluobčanů nebo k poškození v zaměstnání. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka stížnost, která byla OSZ zamítnuta s tím, že napadené usnesení považuje za správné. Poté se obrátila s podnětem na jeho přezkoumání postupně ke K, V a NSZ. Podstatou jednotlivých podání je přesvědčení stěžovatelky, že příslušné orgány činné v trestním řízení neprovedly dostatečná zjištění ohledně správnosti napadených zdravotních údajů, které se staly předmětem zneužití, a věcí se nezabývaly po právní stránce. Rozhodnutí Ministerstva vnitra potom považuje za důkaz porušení procesního postupu při vyřizování stížností a arogance orgánů, když její stížnost byla opětovně postoupena k vyřízení orgánu, proti němuž původně směřovala. V jednání těchto orgánů spatřuje stěžovatelka porušení svých základních lidských a občanských práv garantovaných u, zejména práva rovnosti občanů před zákonem a práva obracet se na ně podáními, za jehož součást považuje i právo na vyřízení těchto podání, byť pozitivní či negativní. Navrhuje proto, aby Ústavní soud zrušil napadená rozhodnutí.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje ( ), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Pokud stěžovatelka odvozuje běh lhůty od rozhodnutí inspekce ministra vnitra,

2

nelze tomuto názoru přisvědčit. V daném případě počala běžet tato zákonná lhůta od právní moci usnesení OSZ v K., ze dne 9. 5. 1995, Zn 39/95, neboť proti tomuto rozhodnutí není další opravný prostředek přípustný. Jak Ústavní soud zjistil na základě vyžádaného spisu OSZ v K., vedeného pod Zn. 39/95, toto usnesení nabylo právní, moci dne 9. 5. 1995. Jestliže tedy ústavní stížnost byla podána teprve 22. 1. 1996, stalo se tak nepochybně po uplynutí zákonné lhůty šedesáti dnů.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost, která byla podána po lhůtě stanovené pro její podání, podle 43 odst. 1 písm. b) , odmítnout, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. března 1996

JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj